Článek
Dnes jsem se zkoušel zabavit takovou hrou - řeknu si a současně si to i zapíši, co bych dělal, kdybych měl najednou tolik peněz, že bych nevěděl, co s nimi.
Dejme tomu, že bych měl najednou na kontě deset miliard. Dolarů nebo eur. Myslíte, že je to hodně?
Vzhledem k tomu, kolik peněz se každý den rozkrade a jaké částky nám nenávratně mizí přímo před očima, to zase nejsou až tak udivující sumy.
Pro mě je to ale obrovská částka. I vzhledem k tomu, že nejvyšší suma, kterou se mi na svém kontě v České republice podařilo „vykouzlit“ byla 180 000 Kč. V Německu se mi jednou povedlo navýšit částku na svém osobním kontě, v přepočtu na české koruny na půl miliónu. To ale byly peníze, z nichž jsem nic neměl, protože jsem je zanechal své budoucí bývalé manželce a šestiletému synkovi, když jsem se stěhoval do Prahy.
Tady se mi sice jednou povedl business s prodejem knížek, který mi vynesl skoro třicet miliónů, ale spolupracovníci si to tak nějak vyložili po svém a bez ptaní si celou tržbu rozdělili mezi sebe. Každý najednou musel něco koupit nebo musel urgentně něco zaplatit a já byl zrovna na rozdíl od nich ten, kdo peníze vydělával, získával a přinášel, takže jsem je vlastně ani tolik nepotřeboval čili se mi celý, tvrdě vydřený kapitál vypařil takovou rychlostí, že jsem se ani nestačil divit. Potom se mi už nikdy nepodařilo dosáhnout nebo překročit bájnou hranici 180 000 Kč.
Možná vás to překvapí, ale s penězi je to většinou tak, že ani ti nejúspěšnější a nejznámější lidé peníze většinou nemají. Většími částkami po určitou dobu disponují ti, kteří nějakou zajímavou sumu zdědili nebo je během dědického řízení ukradli a tiše s nimi zmizeli, zatímco takoví ti, co jsou považováni za slavné, známé, vlivné a mocné většinou žádné peníze nemají.
Věděli jste, že například i takoví literární a kulturní velikáni, jako byl Karel Čapek nebo Jan Werich, se drželi nad vodou jen díky sponzorům a darům mecenášů?
Proč ne, nakonec, myslím, že menší či větší sponzorský dar nebo finanční úlitba společnosti literárním velikánům nic nemění na jejich velikosti.
To až v dnešní době se každému musí kontrolovat účty, příjmy a výdaje, zvláště když člověk, který je aspoň trochu známý musí konečně jednou zavítat do oválné konferenční místnosti úřadu práce se žádostí o příspěvek na bydlení.
Takže jsem si řekl, že kdybych dostal (třeba i zničehonic) větší sumu peněz, tak bych zaplatil dluhy a potom bych si třeba dva nebo tři dny užíval zbrusu nového pocitu, který byl pro mě do té doby neznámý - ale, když necháme hřbitovní humor stranou, tak bych si zřejmě nekupoval (aspoň ne hned) byt v Praze nebo nové auto, abych mohl vstoupit do Klubu Ferrari - ale pustil bych se do zhotovení svého vlastního vynálezu - klece na cvičení, která by byla uzpůsobená na provádění mých vlastních originálních cviků.
Znáte klece na cvičení? Pokud ne, tak si o nich něco přečtěte, jsou k dostání v cenách od 10 do 20 tisíc a dá se v nich s výhodou a velmi dobře cvičit a co mě na nich ještě zaujalo, je i to, že se dají přizpůsobit mým vlastním cvikům, které jsou jiné, než klasické cvičení. Zatím se snažím nahradit chybějící klecovou oporu pomocí hrazdy, držící mezi kovovými futry samosvorností, takže, až jednou povolí, tak prolétnu zdí a spadnu do vnitrobloku, ale zatím to ještě drží.
Když kdysi dávno pantáta Schwarzenegger vymýšlel cvičení pro mladé kulturisty, tak vycházel z jednoduché představy, že cvičit se dá prakticky všechno, hm, tady máme lavičku, tady máme klasickou činku - nakládačku, s ní by se dal cvičit benč, pull over, bicepsové zdvihy, tricepsové zdvihy, což je celkem jednoduché, každý se to naučí za pár minut a může to cvičit celý život. A tak vymýšlel dál a dál, akorát, že to byly většinou nesmysly, které se nehodily pro každého.
Podle mého názoru, je to naprosto špatně. Cvičit se železným závažím je špatně, cvičit po sériích je špatně, cpát do sebe jakékoliv speciální výživové produkty je špatně, cvičit mrtvý tah je špatně a jak se tak pozoruji, stal se za mě, během té doby, co cvičím kulturistiku (jsem stejně starý jako pantáta Schwarzenegger a také cvičím prakticky stejně dlouho, zřejmě asi nejtvrdší kritik kulturistiky, jakého zem nosila. Právě proto bych si přál, i kdyby to mělo být moje poslední přání, sestavit klec na cvičení, v níž by se dalo trénovat podle mých vlastních představ. Myslím, že by se mi podařilo celkem rychle přetáhnout všechny současné návštěvníky fit center zase zpátky domů k televizím a filmům, které se dají během cvičení sledovat.
