Článek
Je to takový docela zajímavý problém - fašisté, náckové, esesáci a dozorci ve vyhlazovacích koncentračních táborech používali na vraždění lidí v plynových komorách kyanovodík pod obchodním názvem Cyklon B, který se pod jiným obchodním názvem, Uragan D nebo Uragan D2 dodnes vyrábí v Draslovce a. s. Kolín, ale není to Kolín nad Rýnem, jak bychom mohli zcela logicky očekávat, ale Kolín, co podle veselé lidové písničky stojí v pěkné české rovině.
Kyanovodík, který známe z klasických detektivek, lehce voní po hořkých mandlích, je podobně jedovatý jako sirovodík, který se na nás občas vyvalí ze zkaženého vajíčka, pukavce. Díky zápachu, až téměř nesnesitelnému smradu, ale unikáme z dosahu sirovodíku, takže otrávit někoho sirovodíkem, se ukazuje jako nadlidský úkol.
Nebezpečná je samozřejmě ještě celá řada dalších záludných látek a chemických sloučenin, například kysličník uhelnatý, který se může uvolnit z tetrakarbonylu niklu, kapaliny, která je prý trochu cítit po spálenině nebo po sazích, ale svědkové, kteří si k tetrakarbonylu čichli nebo se s ním v praxi setkali, toho už moc nenamluvili.
Bylo by určitě zajímavé zkontrolovat zdraví statečných zahradníků, kteří až do důchodu pracovali s různými asanačními postřiky, hubícími rostlinné škůdce. Existuje hromada nemocí z povolání, speciálně „nemocí“, způsobených ve své nejpodstatnější podstatě otravou a hlavně poškozením plic a dýchacích cest, mám ale takový dojem, že současné lékařské týmy se v tomto směru příliš neexponují.
V podstatě se mi zdá, že nikoho nezajímá, co je pro normálního běžného člověka užitečné a co ne. Ať už se to týká vzduchu k dýchání nebo stravy k požívání, fyzické či duševní. Hlavně, když největší problémy nejsou vidět.
Vždycky, když jsem přemýšlel, čím bych chtěl být nebo co bych dělal, kdybych měl takovou hromadu peněz, že bych nevěděl, co s nimi, tak jsem skončil u představy, že bych dělal mecenáše, člověka, který podporuje umělce a jejich umění, divadelníky, filmaře, výtvarníky, spisovatele, sochaře, scénáristy, hudebníky, zpěváky nebo muzikanty.
Čapkům a Drdům a Páralům a Hrabalům bych kupoval vily a auta, hudebníkům nahrávací studia. Však pozdě jakéhokoliv bycha honiti, je to bohužel pořád dokola jen a jen o penězích.
Zrovna nyní prožíváme takovou zvláštní dobu, která nepřeje drobným živnostníkům a nepřeje ani umělcům. Nemají kde pracovat, nemají kde tvořit, nemají kde cokoliv sepisovat, už ani kdysi fenomenální zámek Dobříš pro spisovatele nefunguje, Colloredo Mannsfeldové si vzali svůj majetek zpátky, takže kdo nepatří do rodiny, nemá kde malovat, fotografovat, filmovat, nacvičovat divadelní hopsání po jevišti a nemá ani kde psát poutavé scénáře k novým dílům čehokoliv.
Tímto konstatováním celý kulturní život v České republice končí. Očekávat jakoukoliv kreativní reakci od kohokoliv kompetentního, třeba od Ministerstva kultury by mohl skutečně jen člověk velmi mdlého rozumu.
Přitom jediné, co chceme, je fotit nové fotky, malovat nové obrazy, natáčet nové videoklipy a nové filmy ať už pod heslem, že se občas, třeba jen na zkoušku vracíme do rituálních pohanských dob nebo, že chceme komunikovat, chceme si vyměňovat názory a to nejenom online, ale i osobně, chceme sedět v putyce nebo u baru třeba až do rána, hlavně bez policejního dozoru a přitom kouřit. V putyce, ne před putykou (psa by nevyhnal a my tam lezeme dobrovolně?).
A všem by k tomu dopomáhal bůh a moje peníze. Dobrý nápad, ne? Možná bych potom šel i do voleb, abyste si konečně mohli ze svého středu zvolit člověka, myslícího na skutečnou šťastnou budoucnost.
Takže si občas říkám, že když už chceme hubit škůdce, tak proč se nepustit se stejnou vervou, vehemencí, odvahou a důrazem přímo do škůdců naší společnosti, kteří zatím ještě, ať už nenápadně nebo skrytě profitují na našem zdraví?
Jak dlouho ještě nebudeme sami k sobě upřímní a jak dlouho necháme o sobě rozhodovat úplně cizí lidi, kteří nás ani neznají? Bude to tak dlouho, dokud budeme sami sebe považovat za obtížný hmyz, hodný tak nejvýše důkladného vyhubení?
