Článek
Jeli jsme kolem čirou náhodou, už si ani nevzpomínám, za jakým účelem jsme se v těch končinách oddávali svižnému cestování, zřejmě to bylo kvůli nějakému rituálu, který jsme si chtěli vyzkoušet v místních hlubokých lesích a tam jsem si najednou vzpomněl, že jsem v těchto končinách už jednou nebo dvakrát byl, a zmocnila se mě zvědavost, jestli se zde něco změnilo, nebo je všechno stále stejné, tak jsme si řekli, že se na noc nebo na dvě zdržíme.
Jako první mě opět zaujala přestavba části areálu na lokalitu přívětivou pro turisty, respektive pro hodně turistů. Pro návaly turistů. Protože mi to opět připomnělo únikovou hru. První část únikové hry se konala po zaparkování auta na obrovském parkovišti na náměstí a úniku směrem k recepci hotelu. To bylo dobrodružné už samo o sobě, pobyt jako takový byl v klidu a druhá část únikovky se konala po zaplacení od recepce směrem, kde jsme tušili zaparkované auto. Naštěstí všechno dopadlo dobře, vybojovali jsme si opět návrat do stověžaté svěží Prahy - a zůstaly jen zajímavé vzpomínky.
