Článek
Jsou zábavy, které jsou určené spíše pro dospělé, například vysedávání v hospodě u piva nebo v kavárně u kávy a u vína a jsou zábavy, které se hodí spíše do dětského světa. Mluvím teď spíše o zábavách než o sportu, protože běhat, hrát fotbal, plavat nebo cvičit gymnastiku mohou dospělí i děti, i když je pravda, že málokdy načapáte starší důchodkyně, které si šly zaběhat nebo se přihlásily na půlmaraton, ale určitě víte, jak to myslím.
Pouťové atrakce, kolotoče, houpačky a z větší části též autíčka jsou větší lákadla spíše pro děti než pro dospělé a právě v tom je tak trochu háček.
Jak všichni víte, je mojí životní vášní juvenologie, čili zkoumání dlouhověkosti, zpomalení stárnutí a prodloužení mládí klidně třeba až do nesmyslného věku.
Sestavil jsem cvičební a meditační systém, pomocí něhož se může člověk nejenom delší dobu udržet na určitém stupni stárnutí nebo určitém stupni vizuální věkové kategorie, takže vypadá o hodně mladší, než by odpovídalo chronologickému věku, ale zjistil jsem, že patrně z hlediska psychosomatiky - nauky o provázanosti psychiky a fyzického opotřebování tělesných buněk, se lidé s pozastaveným věkem, popřípadě pozastaveným stárnutím, stále zajímají o ty samé věci, které budily jejich pozornost před patnácti nebo dvaceti lety. Prostě a jednoduše dětinští. Místo, aby se těšili na koncert vážné hudby nebo na operu od Janáčka, popřípadě na projev svého oblíbeného politického vůdce, běží utrácet peníze na houpačky, střelnice a kolotoče.
A nevysvětlíte jim to. Naskýtá se otázka, jestli veškerá ta honba za mladým zjevem a bezmála i nutností znovu chodit do školy stojí vůbec za to. Dovedete si představit, že jste jak mladí upíři, kteří musí, aby nebyli nápadní, třeba padesát let chodit stále dokola na nějakou střední školu? To musí potom lézt na rozum, i když se budete stěhovat a se stále novými padělanými rodnými listy budete ty školy střídat.
