Článek
Celý život jsem se zabýval fotografováním a natáčením krátkých, animovaných filmů. Moje fotky se prodávaly po celém světě a stejně tak jsem docela slušné úspěchy slavil i se svými filmy, s nimiž jsem se dostal až do Hollywoodu.
V zahraničí jsem žil a pracoval až do roku 1990, kdy jsem se vrátil do Česka, respektive do Prahy. Kde jsem dodnes.
Četné úspěchy se svými fotkami jsem slavil hlavně proto že jsem dělal trikové fotografie, většinou se jednalo o pozitivní fotomontáže, čili každá fotka byla "slepená" z několika dalších fotek. Někdy jsem fotil "na barvu", ale většinou se jednalo o kolorované černobílé fotografie, které s nástupem digitální techniky prošly závěrečným skenováním a daly se použít v časopisech nebo v knížkách.
Triková fotka má ve světě fotografie své zvláštní postavení, protože většina lidí byla přesvědčena, že když se něco vyfotí, tak to tak muselo být také v realitě. Neexistovala žádná AI, neexistoval ještě ani Adobe Photoshop, ani žádné aplikace nebo filtry, pokud jste chtěli někomu na fotce změnit hlavu nebo obličej, tak jste často stáli před téměř neřešitelným úkolem. Stačí se podívat na dnes již prastarý, téměř historický film Není kouře bez ohně a budete možná danou problematiku chápat trochu hlouběji.
V podstatě se dá říct, že jsem patřil mezi pár lidí na světě, kteří docela slušně zvládli techniku trikové fotografie, směle by se dalo říct, že jsem fotografické a filmové triky ovládal a zvládal natolik, že jsem se tím mohl celý život úspěšně živit. Což také bylo pro mě tou největší odměnou. Když někdo zíral na moje fotky a třesoucími se rty opakoval, to snad není možný, proboha, jak je to udělaný?
Dnes jakýmikoliv technickými vynálezy neoslníte ani dítě. Zkuste jakémukoliv posluchači mateřské školky nakukat, že jste ve sklepě vyfotili skřítka nebo v lese trolla. Zaklepe si prstem na čelo a diskuze skončila.
A přitom v historii fotografie hrály velkou úlohu právě table-topy, neboli vystříhané fotografie které nafotily děti a které se staly známými jako fotografie Cottingleyských víl. Dokonce i slavný spisovatel Arthur Conan Doyle věřil v jejich pravost.
Holčičky, které údajné víly nafotily si své tajemství držely celý život a až na sklonku života, jako vetché stařenky, se přiznaly, že šlo o podvod, že to byly modely vystříhané z papíru. Možná by bylo docela zajímavé dát dohromady dějiny trikové fotografie a dějiny trikového a animovaného filmu. Dodnes se například neví, kdo by se měl označit jako "vynálezce" animovaného filmu. Ono to přišlo tak nějak samo od sebe, nejdříve přišli filmaři na podstatu stop triku a dalších kouzel, která používal třeba známý filmařský nadšenec Georges Mélies a tak nějak se z toho všeho vylíhnul animovaný film. Zajímavé.
