Článek
Když někdo někoho ovlivňuje svými názory, svými postoji a svým uměním, třeba i nechtěně, mimovolně nebo samovolně, nezadržitelně se stává influencerem.
Influencer je člověk, který má na internetu svůj blog, svoje webovky, svoje stránky nebo tvoří, píše, fotí, maluje pro jakoukoliv veřejnou platformu, může excelovat na youtube, na instagramu, na TikToku, prostě kdekoliv, kde si můžete od dotyčného či dotyčné něco přečíst, zhlédnout pár fotek, tvořících denní příběh, můžete se něco o svém vlivném oblíbenci dozvědět, dát mu lajk, palec nahoru, potěšit ho tím, že si od něho něco koupíte, něco, co je k tomu účelu vyrobeno třeba jako reklama nebo upomínkový předmět, tedy ne třeba použitou žehličku, ale spíše si pořídíte od copywritera autobiografickou knížku, od zpěváka nahrávku, od malíře obrázek, od fotografa fotku, jak se říká, každý něco prodává a pro influencery to platí dvojnásob.
Influencer vás ovlivňuje svými názory a svým způsobem života, ale ne vždy jsou jeho signály srozumitelné pro všechny fanoušky, občas můžeme nabýt dojmu, že mu nerozumíme nebo, že bychom přece jenom něco dělali trochu jinak.
Vždy záleží na tom, z jaké strany a za co se k influencerovi hrnou peníze. Když bude influencer dostávat finanční přídavky za každý pohlavek, který schytá od svého pána, čili od pána prostoru, na kterém může exhibovat a který může s jeho laskavým svolením sdílet, tak se nemůžete divit, že se bude chovat jak fackovací panák.
Nicméně, vzhledem k tomu, že tohle rozdělení rolí už poměrně dlouho a dobře funguje, dá se očekávat, že se lidé v naší společnosti nakonec budou s definitivní platností dělit na influencery, neboli hvězdy a šéfy a na ty, kteří se nechají ovlivňovat. Zatím to vypadá tak, že rozdíly mezi slavnými a fanoušky jsou akceptované z obou stran, podobně jako kasty v Indii.
Narodíš se do nižší kasty, budeš mít o něco komplikovanější život, než kdyby ses narodil do vyšší kasty. To pochopí každý, ale málokdo se to bude snažit změnit. Být v dobré kastě je podobné jako mít talent. Když ho nemáš, tak ti nepomohou ani šťastné náhody.
Z dřívějších dob víme, že udělat kariéru nebo stát se slavným, známým nebo populárním není úplně jednoduché.
Když začalo vysílat rádio, začaly se z hudebníků a hlavně zpěváků stávat populární osobnosti, známé jako hvězdy. Třeba Elvis Presley nebo Frank Sinatra. A po nich hned desítky dalších a dalších. Lidé se v tomto směru učí poměrně rychle. Chytíš si svou příležitost za pačesy, vyšvihneš se do sedla a jsi King!
Když se začaly natáčet a ve velkém distribuovat hrané filmy, objevily se filmové hvězdy. Třeba Marilyn Monroe, Greta Garbo nebo Charlie Chaplin.
Současně se objevil animovaný a kreslený film. A komiks, kde se mohli realizovat kreslíři a výtvarníci, jako třeba Walt Disney. Všechno, co potřebovali ke šťastnému životu si mohli nakreslit – a nebylo co řešit. Hrdinové kresleného filmu Mickey Mouse, pes Pluto a Pepek Námořník zakrátko ovládli dětskou módu a děcka tak automaticky procházela výchovou k fanouškovství. Myšák si čistil zuby a tak si i děti čistily zuby a všichni byli spokojení.
Pak se dlouho neobjevil žádný další senzační technický vynález, takže prakticky až do devadesátých let minulého století si musely slavné osobnosti vystačit s knihtiskem, časopiseckou tvorbou, rádiem, televizí, divadlem, kinem, s fotografiemi, hudebními koncerty, s cirkusem a se sportem. Tam všude mohl člověk, který měl talent, zazářit. Možná jsem na něco zapomněl, ale to už by samo o sobě nehrálo tak důležitou roli, jako celé tohle zajímavé shrnutí a pozoruhodný výčet nebo?
Takže, jak už jsme si řekli, pokud jste chtěli zářit, museli jste mít talent a notnou dávku štěstí. Což je celkem pochopitelné. Dnes vám stačí připojení na internet. A právě to je možná ten průšvih. Každý má možnost postavit se do otevřeného okna a zkoušet před ostatními nezávazně šaškovat tak dlouho, až vzbudí potřebnou dávku pozornosti. A nový influencer bude na světě. Je to tak trochu začarovaný kruh. Každý člověk se rodí jako poněkud agresivní, zarputilý tvor, s vrozenou touhou někoho nebo něco ovládat.
Každý musí zcela logicky řešit otázku, jak k sobě přitáhnout pozornost ostatních. Pokud se chceme vyhnout nekonečně dlouhému vysokoškolskému vzdělávání a současně se chceme vyhnout nutnosti učit se během chůze na laně metat salta ve vzduchu, můžeme zkusit natáhnout si na hlavu pytel a s pytlem na hlavě komentovat zprávy a přitom třeba mávat rukama. Jsem přesvědčen, že ti, co to skutečně mají v krvi, ještě nevyzkoušeli všechny možné druhy přitahování pozornosti. Některé z nich mohou být i takříkajíc lehce nechutné, ale již alespoň víme, že člověk, toužící po slávě, je schopný skutečně prakticky téměř všeho.
