Článek
Podle nepřehledné řady sexuologů a odborníků na partnerské vztahy má průměrný český muž během svého života intimní vztah s devíti celými a třemi čtvrtinami partnerek, zatímco průměrná žena si v aréně sexuálních rozkoší vyzkouší za život pouze pět a půl partnera.
Nevím, kde je dokazatelná pravda, možná pouze v konstatování, že se to bude těžko přepočítávat a těžko cokoliv relevantního dokazovat a odhadovat, takže by to nejspíše odpovídalo suchému konstatování, že muži bývají v oblasti sexu o něco chlubivější než ženy.
Jinak by mě docela zajímalo, jak vypadala ta čtvrtka partnerky, kterou se mi nepodařilo přemluvit ke společným radovánkám, abych měl těch milenek aspoň rovných deset.
Častokrát jsem se též tázal, jak jsou na tom sexuologové, kteří podobné výpočty, tabulky a přehledy tvoří, protože byli v drtivé většině sami, bez partnerek, které by jim ostatní záviděli a cokoliv eroticky atraktivního bylo kolem nich v nedohlednu. Pokud se mýlím, tak mě opravte.
Když jsem ještě chodil do školy, na střední a na vysokou, měl jsem hromadu kamarádů, kteří se rádi o vztazích bavili a jak jsme tak pomalu dospívali, tak si nešlo nevšimnout, že průrazná většina z nich neměla za celou tu dobu žádnou partnerku a pokud se, třeba na vysoké škole dalo mezi sebou pár lidí dohromady, tak si vzpomínám pouze na několik studentů a studentek, kteří spolu chodili nebo mezi nimi proběhlo něco sexuálního a v jednom případě se pár dokonce sezdal, měli svatbu, trochu se rozmnožili a žili dál manželským životem. Ale byla to výjimka, nikoliv pravidlo.
Možná nejsem dobrý pozorovatel, ale řekl bych, že většina mladých mužů od základní školy do odkvetlé dospělosti, měla dvě až tři partnerky, ale víc to nebylo.
Co se týká děvčat, tak byla situace podobná. Rozhodně se mezi mladými neřešily takové věci, jako jestli se budou oddávat polyamorním vztahům nebo jestli budou žít pod heslem Věrni zůstaneme!
Samozřejmě existovaly výjimky, byli mezi námi hoši, kteří se snažili střídat partnerky jako ponožky, zvláště pokud si ponožky měnili jednou za půl roku. Ale byli i tací, kteří ve výčtu a v přehledu sexuálních partnerů dosáhli velmi zajímavých čísel, dalo se mluvit o několika desítkách a v několika případech - a byli to většinou skromní nenápadní vesničtí chlapci, v jejichž pohledu na svět se neodráželo žádná zvláštní sebevědomí, se jejich dokazatelné erotické přiznání (to je něco jako daňové přiznání, akorát se nejedná o daně) přehouplo přes stovku potvrzených „poskvrněných“ panen a kamarádek.
Říkám to hlavně proto, že jsem přesvědčený, že nemá smysl dělat a vyhodnocovat jakékoliv obecně platné statistické odhady typu kolik žen měl průměrný český muž a kolik mužů měla průměrná česká žena. Každý podle svých ryze individuálních schopností.
Řekl bych, že polovina z nich neměla nikoho, ale naštěstí si nikdo kvůli tomu na úřadech, ani na hlavním nádraží nestěžoval.
Pokud se někomu v tomto směru dlouhodobě nedaří, přestože je zdráv, mlád a vesel, skončí většinou u toho, že nějakou dobu pokouší seznamku, kde se ho zase různí podvodníci snaží obrat o zbytek peněz a nakonec toho nechá, současně si též nechá napsat nějaká antidepresiva a zařadí se mezi statisticky zatím nepodchycené individualisty a to bude asi tak všechno.
Společenská snaha směřuje k tomu, aby si lidé, kteří mají určité představy o šťastném partnerství, ale nemají na to prostředky, nechali pro sebe pomocí AI stvořit virtuální partnerku nebo virtuálního partnera, s nímž potom mohou zažívat neomezená virtuální dobrodružství, pouze se bude muset v tomto směru omezit cenzura, hlídající cvrkot na internetu. Což je také moje lehce apokalyptická představa naší budoucnosti. Umělá inteligence samozřejmě zvítězí nad člověkem, ale ne tím způsobem, že by začala mačkat nějaké červené knoflíky, ale změní spolupráci naší druhé signální soustavy s realitou tak, aby se naše myšlení stalo závislé na počítačové realitě. Více netřeba.
Kdo se trochu zajímá o magii, meditace, čarování a podobné kejkle, tak ví, že v magii existují bytosti jako jsou sukuby nebo inkubové, kteří nápadně připomínají bytosti vytvořené umělou inteligencí, akorát že jejich semeništěm není nějaký bláznivý program a výkonný procesor, ale takzvaný astrál, tvořený většinou neurony z informační sítě našeho podvědomí. Astrál, neboli akáša je už po mnoho tisíc let jakýmsi pokračováním schopností našeho mozku a více snad ani dodávat netřeba. Takže nashledanou ne v lepších časech, ale v lepších astrálech.
Fotka u článku je moje a dělal jsem ji bez použití AI, pouze s použitím základního grafického programu nebo co to bylo.
