Článek
Pamatuji doby, kdy drtivá většina lidí neměla žádný účet, platilo se v hotovosti a v bance nebo spíše ve spořitelně, popřípadě poštovní spořitelně jste účet mít mohli a vládli jste nad ním pomocí vkladní knížky. Což většinou pochopila i lehce dementní babička.
Mohli jste také mít vkladní knížku na heslo, čili jste měli ve spořitelně (v Československé státní spořitelně) uložené peníze, které mohl vybírat pouze ten, kdo znal platné heslo. Všechno ostatní bylo anonymní jak ve švýcarské bance, nikdo se vás neptal na jméno, ani z vás netahal rozumy ohledně vašeho soukromí.
Nevím, proč to majitelé dnešního bankovnictví nemohou přenést přes srdce, ale skutečnost je bohužel taková, že se úplně cizí lidí snaží vyšťourat na vás toho co nejvíc, většinou pod nějakým docela dost hloupým heslem jako, na vašem soukromí nám záleží - a hned od vás o vás chtějí vědět úplně všechno a pokud je odmítnete, tak vám na oplátku odmítnou své služby.
Za chvíli se dočkáme toho, že nebude ani tak povinné nosit u sebe občanku nebo řidičák, popřípadě zbroják, ale budete se muset občas legitimovat pomocí bankovní identity, která vám umožní spojení s úřady a jednou se bez ní nedostanete ani ke spojení s rychlou zdravotní pomocí nebo se svým advokátem.
Pokud někam spadnete nebo se dostanete do bezvýchodné situace nebo budete mít nehodu, zavoláte mobilem o pomoc, potom dokážete, že jste se v minulosti v době kratší jednoho roku nechali v rámci preventivní prohlídky zdarma vyšetřit pomocí kolonoskopie a gastroskopie a budete mít nárok na příjezd obhájce a doktora.
Nevím, jestli je to skutečně ta nelepší cesta k občanské spokojenosti, zvláště, když nemůžete nic jiného dělat, než si občas postěžovat v lampárně na Hlavním nádraží a většinou ani to ne.
