Článek
Určitě jste již slyšeli něco v tom smyslu, že hezká holka to má jednoduché, nemusí se o nic snažit, ani nemusí nic pořádně umět, stačí, když v pravou chvíli trochu charismaticky zazáří a hned má všechno, na co si vzpomene.
Lidé, kteří mě znají, a zvláště lidé, kteří mě znají delší dobu, vědí, že jsem vždy spolupracoval s asistentkou, protože jsem se stále dokola snažil spojovat mužský a ženský přístup k problémům, a pokud jsem o něčem psal nebo jsem něco maloval, kreslil, fotil, tak jsem se též snažil, aby se ve výsledném díle odrážel nejenom mužský, ale i ženský náhled na zpracovávanou problematiku.
Náš svět je mužský nebo je hlavně mužský, patriarchální, jangový, zatímco ona ženská, feminní, jemná jinová část někde pokulhává, zůstává v pozadí, ve skrytu - a řekněme to rovnou, v tom pozadí prostě je.
Na své umělecké cestě životem mě provázelo již asi patnáct nebo dvacet asistentek, někdy se měnily pomalu, jindy docela rychle, všechny byly hezké, klidně bych řekl, že byly až nápadně pohledné a všechny měly se svým zjevem v naší lidské společnosti dost velké problémy.
Moje práce spočívá hlavně v tom, že jako copywriter sepisuji, uveřejňuji, čili prezentuji texty, fejetony, povídky, romány, horoskopy, rady, postřehy a často srovnávám i věci, které se ani srovnávat nebo srovnat nedají, přičemž pracuji se symbolikou, metaforou, synekdochou, metonýmií a dalšími rétorickými figurami a též jsem nezřídka pracoval i jako moderátor s mikrofonem v ruce, ať už v reálu na pódiu nebo v televizi či při natáčení filmu.
K tomu všemu se mi vždy hodila moje asistentka, na kterou byla radost se dívat a která zdatně vyrovnávala maskulinní zátěž, jež byla daná mojí přítomností.
Možná to zní na první poslech či na první pohled jednoduše a pochopitelně, ale není tomu tak. Vždy, když jsem pozoroval a později i poslouchal názory posluchačů či diváků, tak jsem nevycházel z úžasu. Přestože, jak jsem již předeslal, se jednalo o hezké holky, které uměly mluvit, většina z nich se nikdy nepřeřekla, ani jednou, pamatovaly si text, a co se týká hereckých schopností, tak všechno předváděly naprosto bezchybně a s lehkým šarmem a elegancí, ale pokud nás sledovaly převážně ženy, tak jejich divácké reakce byly vyloženě negativní, až nepřátelské.
Jakmile se v hledišti sešlo více žen, tak to znamenalo konec jakékoliv tolerance, publikum vyloženě žádalo, aby moje asistentka zmizela, popřípadě se usadila někde vedle, ale hlavně aby se neobjevovala na jevišti. Eventuálně se mohla přesunout do hlediště, kde mohla být v roli obvyklé návštěvnice, ale nic víc.
Nejdříve jsem si říkal, že asi závidí nebo jsou vzteklé, že se před diváckou obcí může předvádět a nakrucovat nějaká jiná holčina, čili nešlo vyloženě o známý efekt, jak to, že ona jo, ale já ne? Všechno se ukázalo být trochu složitější.
Mnohokrát se mi stalo, že jsem byl pozván na nějaké vystoupení nebo i do televize a samozřejmě jsem se slušně zeptal, jestli by jim nevadilo, kdybych vzal s sebou svoji asistentku, protože vlastně hrajeme či symbolizujeme "mužskou" a "ženskou" polovinu světa. Vždy to začínalo tvrzením, že je to v pořádku, nic se neděje, nám vaše asistentka nevadí, klidně ji vezměte s sebou.
Potom se odehrála první část vystoupení, ale už bylo vidět a pocitově cítit, čili ne čichem, ale citem nebo pocitem, že divákům něco nesedí. A to, i když jsme byli v televizi. Žádný moderátor to neuhrál až do konce. I když jsem byl několikrát v Peříčku, a byl jsem postupně u všech moderátorek (kromě jiného také proto, že jsem na Peříčka psal scénáře), tak nejodolnější se ukázala být Štefánková, ale i ta mě po mém prvním vystoupení požádala, jestli bych mohl příště přijít sám, bez Ariany, přestože jsme s Arianou všude vystupovali jako nerozlučná dvojka.
To už jsem o tom začínal přemýšlet a postupně se objevily další potíže při vystupování ve tvůrčí dvojici. Nešlo to u Mirky Všetečkové, která se tvářila jako kovaná profesionálka, nešlo to ani u Lucie Výborné, která byla kovaná profesionálka a nakonec to nefungovalo ani u Markéty a Slávka ve Snídani s Novou a nešlo to ani s Honzou Musilem. Nešlo to ani při vystoupení a výkladu karet v maďarském Ezu, nikdo neunesl skutečnost, že jsem přišel s asistentkou, která prostě byla dokonalá, jinak se to nazvat nedá. Peříčko moderovaly samé mladé ženy a neudržela se tam ani jediná. Dramaturgie je musela střídat - proč? Protože to tak prostě cítili. Najednou měli dojem, že to chce něco nového. Moje současná asistentka to zažila už několikrát, že jí řekli, že s jejím svěžím image mladé hezké holky ji babské osazenstvo různých akcí prostě nesnáší. Já sám jsem jí to nedokázal vysvětlit, ale je to jev, na kterém si vylámala zuby už celá řada psychologů - museli pouze uznat, že to tak je.
Jakmile se v patriarchální společnosti sejde v divadle na jevišti více hezkých, mladých žen, tak to vždy skončí téměř krveprolitím. To by muselo být vystoupení pouze pro pány nebo pro vojáky, popřípadě pro mateřské školy, aby se vášně udržely na uzdě. Ale je zajímavé to vědět a je také je zajímavé o tom občas přemýšlet, protože neuvážené reakce ve spolupráci mezi mladými, ale již dospělými lidmi, by z hlediska sociální struktury celé společnosti, měly být ostře sledovány a chybné kroky by měly být rychle eliminovány. Abychom se jednou nepomlátili sami mezi sebou, jen díky tomu, že se společnost nenaučila zacházet a komunikovat s mladými hezkými holkami. I mně v podstatě stačilo na celý život, co jsem musel všechno vyslechnout na svou adresu jen kvůli tomu, že jsem se hezkým holkám nikdy nevyhýbal a že jsem se dokonce snažil s nimi spolupracovat.
