Článek
Velmi ráda si vás a vaše rady čtu, hodně čtenářům jste už dobře poradil, takže i já budu moc ráda, když mi odpovíte. Jde totiž o to, že jsem moc malá. Měřím pouhých 160 cm, cítím se mezi některými ,,dlouhány" jako trpaslík nebo dítě. Vždy, když mě někdo poprvé spatří, zní jeho první komentář: „To je hrozný, ona je tak malá!“ Kdyby mi tohle nikdo neříkal, byla bych se svým vzhledem spokojená, jsem totiž štíhlá, dlouhovlasá sexy blondýna s modrýma očima. Prosím o radu: Jak se mám zachovat, když jsem malá?
Alena
Milá Aleno
(nebo Alenko?), podle výzkumů psychologie se došlo k závěru, že dítě přestává růst často proto, že v jeho rodině byla disharmonie. Kdykoliv jsem potkal malého člověka a dali jsme se do řeči, tak mi řekl, že v jeho dětství bylo něco tak strašlivého, že se mi z toho dělalo špatně. Osobně si myslím, že co je malé (kromě penisu), je milé. A ještě jedno velké tajemství - malé holky často přitahují velké kluky. Navíc se svou postavou a vizáží můžeš dělat spoustu triků, nasadit si 15cm podpatky a využít krásného kontrastu mezi černým oblečením a blond vlasy, a když se k tomu přidají ještě modré oči (nemusejí se vyměňovat celé oči, stačí si nasadit kontaktní čočky), tak je to paráda. Zapomeň na jakékoliv zasahování do fyzické integrity, jestli tě třeba napadlo nechat si chirurgicky prodloužit stehenní kosti, je to hloupost, nepotřebuješ to. Když na tebe někdo verbálně zaútočí na ulici nebo v práci, nereaguj na to. Kdyby na tebe zaútočil fyzicky, podej na něho trestní oznámení a měj s sebou vždy paralyzér (můj oblíbený pracovní nástroj). A navíc, to, že jsi malá, můžeš proměnit v motor pro svou existenci a kariéru, protože menší lidé udělali mnohokrát větší díru do světa než ostatní. Napoleon, Einstein, Chaplin, Marilyn Monroe, Madonna, Tom Cruise, Danny de Vito, Al Pacino, Dustin Hoffman, malý Prince, Frištenský, to všechno jsou jména, která mě namátkou napadla.
Malá otázka, velká odpověď, horší by to bylo naopak. Hranice zde nejsou přesně dané. Kde je přechod mezi malým a velkým člověkem nebo mezi velkým člověkem a obrem?
Když jsem viděl fotky Arnolda Schwarzeneggera mezi průměrně vzrostlými cvičenci, tak vypadal mohutně, někde až extrémně mohutně, potom jsem viděl pár jeho fotek v přítomnosti nejvyšších a největších herců Hollywoodu, mezi nimiž budil dojem mimořádně podvyživeného, drobného, téměř až zakrslého chlapce.
Vždycky záleží hodně na úhlu pohledu a na ohniskové vzdálenosti použitého objektivu, ale hlavně na tom, vedle koho vás postaví.
Z hlediska žhavé praxe je poptávka po menších lidech například u tankistů, u kosmonautů, u horníků… a je to logické, protože dostat na oběžnou dráhu pár břichatých obrů ve skafandrech by mohlo strhnout státní rozpočet, zatímco u anorektických střízlíků stačí počkat na větší průvan a příznivý směr větru.
Jsou sportovní odvětví, kde je výhodou být mrňavý a nic nevážit, například žokejové (někteří jsou velcí jak Paleček) nebo ti, co běhají za saněmi se psím spřežením (někteří dokonce běhají i v čele psí smečky), také boxeři v muší váze, zavřou se okna, z místnosti se vyženou mouchy a jde se do ringu… prostě každý lidský rozměr a váha se dají v nějakém oboru využít.
Menší tělesný vzrůst naštěstí nebolí, takže jde jen o to, jak se s tím vyrovnáme na duchovní rovině. Potíže mívají spíš lidé, kteří jsou přerostlí, ať už se to týká váhy nebo výšky.
Mně osobně malé ženy nevadí (vstoupily dokonce do literatury), jak psal už pan Horníček, muž si vedle malých žen připadá jako těžký atlet, zápasník a ochranitel nebo obr Atlas, ale mám rád i vyšší ženy, vedle kterých vypadám jako prcek. Ani si tak nemusím připadat.
Na druhou stranu zase něco vážím, čímž se to všechno doslova vyvažuje. Ale nemá smysl z toho dělat vědu. Buď ráda, že jsi sexy, protože to je ten největší dar. Jak je takový dar velký, to se obyčejně pozná, až když se časem rozplyne. Teď samozřejmě nemluvím z vlastní zkušenosti, ale znám to z vyprávění a ze světové literatury. Prý je to otřesné.
Ještě si můžeme připomenout, co na to řekl náš staford Jack, který byl přesně tak vysoký, jak měl být podle šlechtitelských tabulek, ale i když jsme si sedli, tak jsem byl pořád ještě minimálně o hlavu vyšší než on. Ale nikdy mu to nevadilo. Nebo to nedal najevo.
Jack: „Fructibus ex propriis arbor cognoscitur omnis, volně přeloženo, strom bychom měli posuzovat podle jeho plodů.“
