Článek
V průběhu devadesátých let to u nás vypadalo tak, že se zřejmě nejedna zahraniční firma odhodlala investovat u nás peníze do hotelů, ubytoven a nocleháren pro cestující studenty a mládež.
Nešlo si nevšimnout, že jakmile někde byl klášter, zámek nebo hrad, tak se tam hned někdo snažil podnikat a postavil tam restauraci, občerstvení, fast food nebo se tam alespoň začaly nabízet párky v rohlíku nebo tam odněkud přilétlo proklatě dobré kuře, popřípadě se v nabídce objevil Big Mac a Velké Hranolky, popřípadě celé menu. A hlavně jste se tam ve skrytu před deštěm dostali do rekonstruované části historických budov, kde bylo ubytování.
Bohužel se nedá říct, že šlo o vyloženě levné ubytování, ale bylo v podstatě celkem slušné, většinou i se snídaní a pokud jste zůstali déle, byly k dispozici i základní cvičební nástroje na protažení kostry nebo procvičení benče.
Většinou to bylo myšlené tak, že v případě konání jakékoliv větší akce zde bude k dispozici ubytování pro větší množství lidí, většinou asi inženýři společenských akcí mysleli na studenty. Studentovi stačí lůžko, snídaně a wifina kvůli připojení na internet. Aby se odlesk jeho slávy mohl odrážet na instagramu.
Prošli jsme si pár takových ubytoven, většinou to bylo zřejmě dotováno organizací YMCA, což je křesťanské sdružení mladých mužů, které má snahu starat se o veškerou mladou populaci na celém světě.
Co mě nejvíce na jejich ubytovnách, ne-li přímo hotelích nejvíce pobavilo, byla jejich velikost, protože často se v docela zajímavé dobrodružství změnila už zamýšlená cesta k recepci a po skončení pobytu, cesta ven. Z běžného odjezdu se najednou stala úniková hra, kdy najednou nikdo nevěděl, na kterou stranu se dát a kudy vyběhnout třeba na náměstí. Možná by se z toho dal udělat dobrý námět na film. Když nás to už jednou dokázalo pobavit i ve skutečnosti, tak proč toho nevyužít?
