Článek
Občas jsem přemýšlel o tom, do jaké kategorie naší společnosti patří cirkusy - mají blíže k označení „kultura“ nebo jsou více doma v oblasti sportu?
Protože se sám věnuji sportu i kultuře celý život, musím uznat, že celá řada ekvilibristických výkonů, které jsem měl možnost vidět v našich českých cirkusech byla skutečně pozoruhodná. Cirkusácké rodiny a klany mají své osvědčené tréninkové postupy, které většinou drží v tajnosti a podle nich se udržují v mimořádné kondici po celé generace.
Stejně tak mají své soukromé a pod pokličkou držené postupy při ovládání a drezúře zvířat a samozřejmě s tím byly a jsou dosud spojené určité potíže, protože v současné době musí často způsob své práce a držení zvířat hájit před organizacemi, které za práva zvířat bojují. Což je prostě skutečnost, která si žádá řešení a kterou nelze přehlížet.
Další potíže, které jsou spojené s existencí cirkusů vyplývají z toho, že když chcete provozovat prakticky cokoliv, tak na to potřebujete peníze. Což se snadno řekne, ale kde je sehnat? Prostřednictvím dotací? Prodejem vstupenek za vystoupení? Z mimořádných darů? Zní to sice hezky, ale stále jsou to jen drobty ze stolu bohatcova.
Měl jsem možnost osobně se seznámit s celou řadou lidí, kteří v cirkuse nebo pro cirkus pracovali a musím říct, že všichni byli nositelné mimořádně zajímavých lidských osudů. Jeden z mých nejlepších kamarádů, Lexa Kellner patřil též do cirkusácké rodiny, u které jsem dokonce svého času pár měsíců bydlel, takže jsem měl možnost nahlédnout pod pokličku cirkusového souručenství.
V přiloženém videu jsem natočil rozhovor, který vede moje asistentka Monica Star s principálem a tehdejším ředitelem cirkusu Humberto (též má svou zajímavou historii, jak cirkus, tak i jeho tehdejší i současný šéf a držitel), v době, kdy se situace kolem cirkusů v České republice už trochu zamotávala. Stačí jen sledovat a tiše žasnout.
