Článek
Hodně lidí si myslí, že když budou chtít začít cvičit a tím dělat něco pro své zdraví, že to nezvládnou, protože by potřebovali někoho, kdo jim řekne, co mají přesně dělat a jak postupovat a na to zase nemají prostředky, například finanční, popřípadě nemají kde cvičit (fitka jsou drahá) a navíc většinou neznají nikoho, kdo by jim aspoň na začátku radil a pomáhal.
Úvahy jsou to pochopitelné, ale bohužel špatné. Každý člověk, který se odhodlá začít cvičit a pomocí cvičení na sobě pracovat, musí od samého začátku vsadit pouze a jedině na sebe. Nikdo jiný to za něj neudělá.
Stále dokola radím jednu věc, docela dobře proveditelnou- zkuste se nejdříve trochu hýbat doma, kupte si nebo si někde sežeňte jednoduchou hrazdu, kterou si doma nainstalujete tak, abyste ji měli pět až deset centimetrů nad hlavou a to je všechno, co potřebujete. Jakmile se vám tento krok podaří, můžete si říct, že jste právě učinili onen pověstný první krok, kterým začíná každá, i ta nejdelší pouť.
Zvednout ruce umí každý (pokud jezdíte tramvají, tak to děláte každý den), uchopit hrazdu, kterou máte kousek nad hlavou, to rovněž zvládne každý a teď již jenom zbývá trochu se protáhnout, natáhnout břišní svaly, zakývat se dopředu, dozadu, zakroutit tělem doprava, doleva, protáhnout šikmé břišní svaly a na minutu nebo na dvě se soustředit na hluboké nebo aspoň středně hluboké či hlubší dýchání. Na druhou stranu nemusíte dýchat tak hluboce a silně, aby vám to utrhlo cigaretu ze rtu, stačí pocitově několik hlubších nádechů a výdechů. Raději bez cigarety.
Základní úchopy budete střídat dva, nadhmatem a podhmatem (jako když kdysi slavný Arnold cvičil s činkou své legendární pullovery. Ale hrazda je lepší. A to je všechno.
Věřte tomu, že když se právě popsané činnosti budete věnovat každý den dvě až tři minuty, přidá vám to dva až tři roky života. Mám to vyzkoušené na vlastní rodině, na matce, na otci, na dědovi a dalších, zpočátku lehce nedůvěřivých, leč později nadšených příbuzných, z nichž se každý dožil devadesátky. A v genech to rozhodně nemáme, protože jeden děda, jedna babička a jedna tetka, sestra mého otce, kteří necvičili, i když mohli, odešli z tohoto světa krátce po čtyřicítce a babička po šedesátce. Což rozhodně není věk, kvůli kterému bychom posílali pro šampaňské.
Nechci říkat, že všechny klasické cviky, které jsme prováděli ve fitku, byly nebo jsou zbytečné, ale pravda je taková, že do fitka jsme chodili především proto, abychom si měřili a kontrolovali svou sílu a kondici. A v podstatě i tak trochu, lehce, okrajově, abychom si "zpomalovali" biologický čas.
Hlavním tréninkovým nástrojem byla, je a zřejmě ještě dlouho bude hrazda, umístěná 5 cm nad hlavou. Není to žádné alchymistické nebo rituální tajemství, pouze jednoduchá, lehce gymnastická, téměř všesokolská zkušenost, o kterou jsem se rád podělil a klidně se o ni budu dělit i nadále. Díky za pozornost.
Třeba nám naši představitelé nechají vybudovat halu s hrazdami na cvičení (pokus o vtip). Jinak věkově jsme na tom v naší cvičební partě tak, že pokrýváme celou škálu od ranné dospělosti do 78 let, jako má teď superslavný Schwarzenegger.
