Článek
Takže ano, začneme tím, že je to typická pohádka pro dospělé s otevřeným koncem.
Kdo by se občas, byť jen krátce nezasnil nad myšlenkou, co by dělal a co by si koupil, kdyby byl najednou nechutně bohatý.
Často jsem slýchal v hospodě, ahoj, Venco, jak se máš? Ále dobrý, ještě by to chtělo tu první ve Sportce a pak už bych si na nic nestěžoval.
Je zajímavé, že když jsem se různých lidí ptal, jak by se jim líbilo, kdyby najednou měli třeba deset miliónů nebo miliardu (dolarů), tak všichni souhlasili, že by to byla absolutní paráda, ale když jsem se zeptal, co by si za to koupili, tak chvíli váhali a museli uvažovat, čemu by asi tak dali přednost, jestli cestování po světě nebo by si koupili dvoupatrovou vilu s bazénem nebo Porsche.
Proces zbohatnutí musí být velmi zajímavý fenomén, ale ne každý má v životě možnost si jej vyzkoušet na vlastní kůži a prožít. Možná bych to přirovnal k intenzivnímu erotickému zážitku, protože ani ten si neprožije každý, a navíc se ani nedá naplánovat a nedá se ani libovolně opakovat, prostě se to tak nějak najednou sejde a člověku se pod přívalem intenzivních příjemných emocí podlomí kolena. Je možné, že takhle nějak vzniká závislost na drogách, nevím, sám jsem nezažil ani pronikavé zbohatnutí, ani tak silný sex, že by mi z toho hráblo.
Dobře si ale pamatuji, jak mi můj kamarád Fíďa, který se krátce po sametové bouři stal jedním z nejbohatších Čechů, vyprávěl, jak vydal knihu, která měla mimořádný úspěch a prodávala se jak na běžícím páse a večer si přinesl z vydavatelství prvních pár miliónů nebo to bylo prvních pár desítek miliónů korun, teď už ani nevím, autorského honoráře.
„Měl jsem ty prachy naskládaný v takovém tom nenápadném kufříku, co tady nosil skoro každý, ale většinou tam mívali jen svačiny. Nebo noviny a přezuvky do práce nebo do kanceláře.
Byla už noc, protože jsem se chvíli zdržel v redakci, ještě jsme museli něco projednat a když jsem přišel domů, tak manželka už spala. Nechal jsem ji spát, šel jsem do kuchyně, udělal jsem si kafe, zapálil cigaretu, otevřel jsem kufřík a, člověče, já jsem se na ty prachy až do rána díval.“
Upřímně řečeno, trochu jsem to Fíďovi záviděl, protože určitě si ten pocit dokáže každý z nás představit. Přijdete domů s kufrem, praskajícím pod tíhou oběživa a potom až do rána přemýšlíte, kam ty prachy schováte, kdy podáte žádost o rozvod a kam se odstěhujete. Dnes jsme už na různé vaky a pytle, narvané bankovkami zvyklí, stejně jako jsme zvyklí na pračky peněz, ale tenkrát to bylo něco nového. A musel to být úžasně progresivní zážitek sedět takhle doma nad taškou narvanou tisícovkami a vědět, že jsou všechny vaše.
Fíďa se potom pustil do podnikání, vydával Večerník Praha, který měl konkurovat původní Večerní Praze, vydával potom ještě další knihy a rozšiřoval svůj okruh působnosti až na nákup koní pro Velkou Pardubickou, ale, jak jsem o tom již psal, skončil, bohužel dost nešťastně, zemřel jeden den před svými sedmdesátými narozeninami 30.3.2018. Takže oficiálně zemřel ve věku 69 let. Škoda.
Já sám, když jsem tak někdy přemýšlel, co bych dělal, kdybych najednou měl třeba padesát miliónů, tak zpočátku jsem na podobné otázky odpovídal slovy, splatil bych dluhy a dál bych se snažil vést vyrovnaný život.
Jasně, ale bez legrace, dluhy bych samozřejmě splatil, zřejmě bych tak potěšil mnoho lidí, které tímto zatím pouze zdravím, ale pokud by mě ještě nějaká použitelná částka zbyla, tak mám několik projektů, které bych se snažil dotáhnout do konce.
Vydání knihy, to je něco, co plánuji po dlouhé přestávce už několik let, ale chápate to, když máte sotva na jídlo a už nezbývá na nájem, tak se knihy vydávají s určitými obtížemi. Ale chtěl bych si na té knížce udělat prakticky všechno, od textu, přes obrázky až po sešití a soukromou distribuci, protože to nebude (bude-li) knížka pro každého, ale spíše pro literární znalce a znalce magie a tantry.
Natočit film – je sice pravda, že filmů a videofilmů jsem natočil stovky, ale časem se to přece jenom v hlavě určitým způsobem vytříbí a ustálí, použijete ty správné triky a vyberete si ty nejlepší herce, máte peníze, tak nemusíte spěchat a výsledek je potom takový, na jaký jsme zvyklí – super.
Dále jsem chtěl navrhnout a vytvořit stroj na domácí posilování a kulturistiku. Přece jenom je to kus železa, s nímž dlouhodobě cvičíte a čekáte, že vám díky tomu něco povyroste nebo se vám naopak zmenší, popřípadě ztratí cokoliv, co se zrovna hodí. Zatím takové stroje na našem trhu nejsou a klidně bych se vsadil, že ani nebudou, z jednoho prostého důvodu a to, že jdou jiným směrem, takže jako výsledek můžeme očekávat spíše záněty šlach a poškození pasivního pohybového aparátu.
Je to jeden z mých projektů, na kterém si tiše a nenápadně pracuji od střední školy, to znamená, že je to něco, co pod mým kulturistickým dohledem zraje už přes šedesát let. Samozřejmě díky nedostatku peněz jsme tak nějak ani ne v polovině realizace.
No, mám toho ještě více, ale jak tak nad tím přemýšlím, zdá se mi všechno neuskutečnitelné, což souhlasí i s mým pocitem, že do toho už ani nemám chuť.
Takže, co bych dělal s hromadou peněz? Zaplatil bych dluhy a zbytek bych rozdal.
