Článek
Poslední dobou mám dojem, že umírá jedna slavná osobnost za druhou. Je to docela divné, protože se jedná o lidi, kteří dosáhli pro normální smrtelníky „nedosažitelných“ snů, ale nikdo z nich se nestaral, co by měl dělat, aby se ve zdraví dožil co nejvyššího věku. Zajímavé. Nedovedu si představit, že bych byl neskutečně bohatý nebo i skutečně bohatý a současně bych se nezajímal o vlastní zdraví a o možnost oddálit si poslední zvonění na co nejdelší dobu. Proč se s tučným balíkem peněz v kapse nepokusit stát se scenáristou nebo rovnou režisérem vlastního života, který má možnost přepsat truchlohru vlastní existence na veselou rodinnou komedii s lehkou milostnou zápletkou?
Jak všichni víme, zabývám se již dlouhá léta výkladem tarotových karet, astrologií a cvičením, které se dnes označuje jako fitness nebo kulturistika. Cvičím a trénuji už hodně přes šedesát let, každý den a přesto mě u nás, v Česku nikdo nikdy nepovažoval za sportovce. Když „pouze“ cvičíte, tak jste prostě „ten týpek odvedle, co pořád cvičí, hm, je divný, že ho to ještě baví…“
Na to, aby vás lidé považovali za sportovce, musíte být v nějaké sportovní organizaci, nejlépe se státními dotacemi nebo v národním mužstvu nějakého uznávaného sportu, ale já jsem si vždycky všechno financoval sám, nebyl jsem členem žádné tělovýchovné jednoty, ani kulturistického nebo turistického spolku, s nikým jsem se nesdružoval ani na youtube, ani jsem se s nikým nebavil, protože jsem neviděl důvod, proč by měl někdo ze mě tahat rozumy. Nemám žádnou průkazku ani kartu či diplom profesionálního kulturisty a hlavně nevím, za co bych měl jako profesionál dostávat peníze, když bych nedělal nic jiného, než trénoval a cvičil, což bych samozřejmě dělal hlavně pro sebe, ne?
Cvičení je nejlepší způsob, jak se připravit na budoucnost, jak omezit vliv stárnutí na pasivní pohybový aparát, na kosti, klouby a šlachy a na životně důležité orgány.
Chcete něco udělat pro sebe a pro svou budoucnost? Chcete si prodloužit život? Každý den má svou cenu a pozor, není to tak jednoduché, jak je často slyšet. Zdaleka nestačí típnout poslední cigaretu a začít zobat potravinové doplňky. Zkušenější lidé, kteří tím už prošli, vám potvrdí, že tímto způsobem si neprodloužíte život ani o minutu.
Pokud sám sebe prohlásím za fatalistu, nemohu se divit, že všechno, co dělám, může mít fatální následky. Raději se prohlásím za kulturistu a budu očekávat, že mi budoucnost přinese něco lepšího. Je celkem logické, že po celý svůj život jsem se pídil po zkušenostech, které už udělal někdo přede mnou, aby mi mohl říct, třeba, hele, nikdy si nedávej plný trénink mezi desátou a dvanáctou, protože to bez vyšší dávky sacharidů nezvládneš, budeš utahanej a když se budeš přemáhat, tak si natrhneš šlachu, přetrhneš biceps nebo tě chytí křeče do hamstringu a cestou domů budeš vypadat, že tančíš kozáčka.
Chodil jsem asi patnáct let do fitka v Mazurské k legendárnímu Standovi, to byl dobrý kulturista, časem se z něho stal starý dobrý a zkušený kulturista, nebyl zbytečný frajer, třikrát za sebou vyhrál nějakou soutěž o nejlepší celkovou estetiku, koneckonců se stačilo podívat na jeho vypracované bicepsy a člověk se už dál na nic hloupě neptal.
No a jak léta plynula, tak jsem vždycky hodil řeč se staršími borci, kteří do fitka vytrvale chodili a vždycky jsem se jich ptal, na co si tak asi dávat pozor, když budu taky patřit mezi ty starší a slyšel jsem hromadu různých rad a varování, pozor na klouby, zvláště na kolena, ty se najednou ozvou, často je to šok, nic nečekáš a jseš na vozejku nebo tě začne bolet rameno či loket a je konec. Jeden šedesátník mi často opakoval, počkej, až ti bude šedesát, tak uvidíš, jak rychle to přijde a je konec. Už ty výkony nedáš, jako když ti bylo třeba padesát, to se nedá popsat, ale přesně cítíš, že je konec.
Tak jsem pečlivě vybíral, které cviky dělat a které raději nedělat a starších lidí ve fitku ubývalo, občas jsem někoho potkal venku na ulici, jak se plouží o holi nebo zápasí s chodítkem, jó, kolena mě zradily, kamaráde, něco mi prasklo v kyčli, teď už se do fitka nedostanu ani na kus řeči, jedině snad, že bych přijel na invalidní sesli. Že jsem, já debil, cvičil tu gymnastiku, nejraději bych si nafackoval, ale už ani na to nemám sílu!
A já se furt ptal a ptal a sbíral informace, na googlu jsem stále dokola zadával „nejstarší český kulturista“ a občas se mi tam objevilo, že nějaký nestor, popřípadě kulturistický pračlověk cvičil do osmdesáti nebo dokonce do devadesáti a potom zemřel. No, když to zkrátím, nepodařilo se mi najít nikoho, z koho bych mohl vydolovat nějakou cennou radu nebo zkušenost a pak mně najednou došlo, že nejstarší český kulturista budu zřejmě já nebo budu přinejmenším už patřit mezi nejstarší české kulturisty. Ve svém věku téměř 77 let ještě stále pilně denně cvičím - a pozor mluvím o kulturistice, která je charakterizovaná jako cvičení za účelem změny postavy (k lepšímu) a nabírání svalové hmoty. Nezajímají mě staří borci, kteří se ještě vlastní silou občas pohybují po fitku a sem tam něco zvednou, ano, je to chvályhodné, v některých případech i obdivuhodné, ale už to není o kulturistice, nanejvýš o přežívání díky anabolizujícím steroidům v potravinových doplňcích.
Gymnasta nebo cirkusák, který ještě v sedmasedmdesáti udělá stojku na jedné ruce není v tomto smyslu kulturista, i když může podávat fyzické výkony, budící respekt, u kulturistiky jde hlavně o schopnost nabírat svalový objem. Tedy, pokud na to člověk má, v případě životem zničeného důchodce, který nemá na normální jídlo a často ani na bydlení by se to asi mělo posuzovat trochu jinak, ale to pouze konstatuji fakta. Já sám nemám žádného sponzora, pracuji víceméně v ústraní, stále si všechno platím sám, takříkajíc si tiše cvičím za svý, ale pravda je taková, že za normálních okolností je to pro staršího člověka hodně drahý koníček. Což je právě důvod, proč jsem napsal tento článek.
Když to řeknu stručně, není moc lidí, kteří by vám mohli dát pár rozumných rad, co dělat a co raději nedělat, pokud si chcete prodloužit život a zachovat si slušnou kondici. Samozřejmě, že pokud na to budete mít, bude to pro vás jednodušší.
