Hlavní obsah
Móda a trendy

Symbolika barev

Médium.cz je otevřená blogovací platforma, kde mohou lidé svobodně publikovat své texty. Nejde o postoje Seznam.cz ani žádné z jeho redakcí.

Občas je nejenom zajímavé, ale i užitečné zamyslet se nad symbolikou barev.

Článek

Jednou z nejdůležitějších součástí všech symbolů je pro statisticky průměrného, normálního člověka barva. Pomáhá rozlišovat složitější symboly a významově odděluje stejné symboly. Jeden a týž tvar může být symbolem něčeho jiného jen na základě své barevnosti. Červený kruh na semaforu znamená STŮJ!, zelený kruh znamená VOLNO.

Každý světec, bůh, kolektiv, sportovní družstvo a každý stát mají své reprezentační barvy. Barva je to, co si uvědomíme dříve, než si uvědomíme tvar věci (bílé světlo na konci tunelu nebo červená záře při západu slunce). Symbolika barev je archetypálně ukryta v naší mysli a nemusíme se ji po narození nijak zvlášť učit. Význam tvarů v procesu dorozumívání si začneme uvědomovat až v průběhu enkulturace – proces enkulturace probíhá v dětství, když se učíme existovat ve společnosti, používající v rámci komunikace artikulovanou řeč, písmo a symboly.

Co znamená pentagram, může vycítit jen člověk, který má v sobě určité „magické“ nadání. Pro běžného člověka je to prostě hvězda nebo hvězdička, která ho nijak zvlášť emocionálně neovlivní. Barva ale ovlivní každého (pokud není barvoslepý.) Barva podmiňuje náladu člověka a jeho emoce, často, aniž by si to uvědomoval. Jemné odlišnosti ve vnímání barev může člověku vštípit kultura, například červená barva všeobecně podmiňuje agresi, ale pokud má sportovní družstvo Slávie barvy červenou a bílou, může být tato kombinace jak pro fanoušky, tak pro soupeře Slávie více dráždivější, než samotná červená.

Z toho plyne, že se kromě vrozených emocionálních reakcí na určitou barvu můžeme naučit novým reakcím v průběhu života, a to díky reakcím okolí. Je to proces, který začíná už v dětství, kdy poznáváme, že růžová je pro holčičky, zatímco chlapci se pyšní modrou, a končí v dospělosti, kdy ta samá modrá, ačkoli by to měla být barva klidu a rovnováhy, může občas přivádět zvláště zaryté sociální demokraty nebo komunisty k šílenství, protože představuje barvu opoziční strany, ačkoli sami používají mnohem agresivnější a výraznější barvy (rudá a oranžová).

Jaký by pro nás byl svět bez barev? To si začneme uvědomovat, když se opakovaně díváme na černobílé filmy. Něco tam prostě chybí. S určitým barevným laděním pracuje každý profesionální filmař, což si uvědomíte hned, když porovnáte své amatérské záběry z dovolené (syrové až řvavé barvy) s profesionálními filmy (omezené barevné kontrasty a celkové šedomodré ladění). Často se barvy ve filmech řešily i tím způsobem, že se některé předměty přibarvily, například tráva se barvila ještě více na zeleno, aby působila supersvěžím dojmem, voda se barvila na modro nebo zelenomodro a v podstatě stále platí, že postavit se před kameru bez tučného make-upu znamená vzdávat se kariéry.

Černobílé filmy jakoby ztrácely body v oblasti emocionality. Je zajímavé, že černobílé zpracování námětu „ruská ruleta“ použil režisér právě proto, aby v oněch vygradovaných momentech, kdy kolo „ruské rulety“ nedopadlo pro hlavní protagonisty nijak zvlášť šťastně, nepůsobil film příliš drsně.

Na druhou stranu ale většinu černobílých fotografií dnes člověk automaticky považuje za více umělecké, než fotky barevné. Když se fotografie kolorovaly nebo tónovaly, byla většinou základní tónovací barva hnědá a na druhém místě byla modrá. Málokdo se s nadšením pouštěl do tónování v barvě zelené, žluté nebo červené. Hnědé tónování ubíralo kontrastu, zatímco modré tónování kontrast přidávalo. Stále ale platí, že „málobarevná“ až téměř „nebarevná“ nebo černobílá, popřípadě hnědě tónovaná fotografie působí umělecky, zatímco hýřivé barvy dokáží posunout ten samý záběr do roviny amatérské kýčovité tvorby. Černobílé ladění filmů patří do oblasti grotesek a je docela zajímavé zkusit si představit grotesku barevnou – barva ve spojení s groteskou nás téměř automaticky přenese do oblasti rozzářených animovaných filmů.

Z hlediska esoterického vnímání a „vidění“ světa se vnucuje otázka, co asi člověku, který je skutečně barvoslepý, v životě chybí. Je zvláštní, že barvoslepost je výsadou mužů. Ženy nebývají tak často barvoslepé jako muži. Často se stává, že muž barvy sice vidí, ale některé z nich od sebe nerozezná. Moji dva známí, sourozenci Jana a Adam, spolu často chodí nakupovat a to hlavně proto, že Adam od sebe nerozezná šedou a růžovou. Stalo se, že přišel domů a nadšeně ukazoval Janě nové, skejťácké tričko: „Hezký, viď?“ a Jana na to: „No jo, ale nevadí ti, že je růžový?“

V naší kultuře muži růžovou moc nenosili, potom se růžová stala výsadou homosexuálů a mladých moderních chlapců, poslouchajících disko a dnes se růžová stává moderní barvou i pro muže. Archetypálně se ale k mužům nehodí. Stačí si k růžovému mundůru představit růžové zbraně, popřípadě dnes již pověstný růžový tank… Černá a červená více podtrhuje a zvýrazňuje mužnost.

Barvy nás mohou nejen sjednocovat, ale také rozdělovat do různých skupin. Přijdeme v černém a mohou nás považovat za členy satanské církve nebo za posluchače metalové hudby. To už bude záležet na symbolech, ozdobách, kterými své oblečení podtrhneme. Oblečení zelenohnědé nás nasměruje k zálesákům, vojákům či trampům, modrobílé k námořníkům, černobílé k dirigentům popřípadě ke členům symfonického orchestru. Zelená byla v historii často spojována s homosexuály. Říman Marcus Valerije používal trávově zelenou k označení zženštilého muže. O mnoho století později, ve viktoriánské Anglii, proslul Oscar Wilde tím, že nosil zelený karafiát v klopě svého dandyovského obleku.

Pokud má člověk vnímání světa odlišné od takzvaného kolektivního myšlení, může si vytvořit svou vlastní symboliku barev. Umělec, malíř Jan Zrzavý používal zelenou barvu, která je všeobecně pokládána za barvu života, vegetace, rozpuku, růstu a jara, jako symbol smrti.

Každý z nás má svou oblíbenou barvu. Souvisí to i s tím, že barvy léčí a pomáhají nám nacházet harmonii mezi myšlením a realitou. Uzavřený, introvertní člověk rád chodí v černém, protože je to ochranná barva. Je zajímavé, že černá je oblíbenou barvou většiny módních návrhářů, skoro všichni chodí v černém (možná se tak podvědomě chrání před svými vlastními nápady). Nad barvami se dá dobře meditovat, často se tvrdí, že každá čakra má svou barvu a při meditaci nad touto čakrou si máme tuto barvu představovat.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz

Doporučované

Načítám