Článek
To se mi líbilo hned jak jsem to slyšel. Tělo je chrám duše. Proto jsem to také tolikrát používal, i když je pravda, že někdy to bylo spíše ve smyslu humoristickém, ironickém, až sarkastickém.
Každý si může ze svého těla postavit tvrz, pevnost, hrad, zámek, může sám sebe pojednat jako pyramidu, ale také jako třeba pouhopouhou boudu pro psa. A potom dožívat jako "sám sobě psem ve své vlastní boudě."
Samozřejmě to všechno říkám hlavně jako námět k zamyšlení, protože nedá se rovnou říct, ano, všechno, co zde bylo řečeno jsou samé perly a když se zrovna někdo nemá dvakrát nejlépe, může si za to sám, kdyby nebyl líný a celý život by poctivě pracoval, tak by se nyní měl dobře. I když to k tomu svádí, nedá se život takhle pojmout. Stejně tak nemohu říct, že kdybyste po celou dobu své existence sázeli do loterie, tak byste teď byli bohatí.
V osudu, a to v každém, hraje největší roli takzvaná součinnost. Nebo synchronicita. Ano, chce to mít štěstí nebo vyšší míru štěstí, stejně tak to chce narodit se do správné nebo alespoň trochu bohatší rodiny, chce to mít nápady a inspiraci. A chce to ještě celou hromadu dalších věcí, abyste si mohli říct, ano, dosáhl jsem toho, co jsem chtěl, i když i to je divný, protože jak mohu vědět, čeho chci dosáhnout, když jsem toho zatím ještě nedosáhl? Zřejmě asi bude všechno o něco málo složitější.
