Článek
Ulice U Smaltovny v Holešovicích na Praze 7, úplně zastrčená ulice, kde se vlastně vůbec nic zvláštního ani pozoruhodného nedělo, kromě toho, že jsem zde několik let bydlel já se svojí asistentkou Monicou, v bytě, který byl v rekonstrukci, v přízemí, které bylo taktéž v rekonstrukci, těsně nad sklepem, který byl rovněž v rekonstrukci a jak vidíte, celá ulice byla dlouho v rekonstrukci, přičemž jsme se starali o psíka Dexíka, který nebyl v rekonstrukci, ale všechno považoval za svoje teritorium.
Byt jsem měl pronajatý od majitele, který taky nebyl v rekonstrukci, ale jmenoval se B... K... a na zvonku měl vlastnoručně napsáno B... K... Měl to tam několik let. Byl to bývalý policista toho času v důchodu a jak se končily jednotlivé rekonstrukce v domě, tak samozřejmě, i když se jednalo o byt v přízemí (celková plocha byla asi 15 metrů čtverečních), tak se mi pan Bohohuslav stále snažil podstrkávat účty od stavebních firem, které měl jako majitel bytu zaplatit jako, že když tam teď bydlíme, tak proč by to měl platit on, když tam teď nebydlí, tak přece nemusí platit stavební úpravy na baráku. Zajímavá logika.
Tak jsme se na to téma několik let handrkovali, přestože jsem s ním měl uzavřenou smlouvu na pronájem za 8000 Kč za měsíc a asi tři stovky za energie, vodné a stočné, tak se nám to časem tak nějak navýšilo na 14000 Kč nájemného a jeden rok se nám tam vylíhnul nedoplatek na energiích a vodném asi 60 000 Kč. Ale patrně tam byly zahrnuty i účty za stavební úpravy, týkající se pláště budovy.
Ale to už měl pomalu dojem, že platím i za opravu chodníku a přeložení střechy, no, bylo to poučení pro příště - vždycky na všechno, co se týká bydlení a všech poplatků ohledně bydlení, mějte oboustranně podepsané smlouvy a pravidelně si je kontrolujte, včetně potvrzení banky o uskutečněných převodech, abyste si ze života nedělali diskuzní fórum.
Potom vedle v ulici bouchl plyn a bezmála spadl sousední barák a z druhé strany zase vybouchl ilegální sklad zábavné pyrotechniky, tak jsme si opět urychleně hledali další možnost bydlení, což opět byla kapitola, která si zaslouží zápis do zlaté návštěvní knihy na Praze 7.
Vždycky, když se mě někdo zeptá, co dělám a jak se mám, tak odpovídám, no, jak se mám, od rána do večera běhám po různých úřadech a snažím se vyřídit si všechno, co se týká získání prostředků na obživu a na bydlení a na nic jiného už několik let nemám čas.
Možná je to škoda, protože jsem měl v plánu uskutečnit docela zajímavé projekty, i když by i tak byly realizované na poslední chvíli, už mi za chvíli bude osmdesát a to už člověk přece jenom není tak výkonný, hbitý a energický, tak je možné, že už z větších projektů asi neuskutečním nic, ale mně už to pak stejně bude jedno.
