Článek
Taky se vám zdá, že letošním Vánocům něco chybí? Když jsem nad touto otázkou začal usilovně přemýšlet a říkal jsem si, no, jak se tak rozhlížím, spíše trochu posmutněle než rozverně a zvesela a říkám si, co je všechno jinak než před pár lety, tak těch změn vidím docela dost.
Je docela zajímavé a jistě i nečekané, kolik je najednou známých lidí po smrti a navíc se stačí kdykoliv podívat do Novinek, nebo jak se to jmenuje, a každý den se tam oznamuje, že další jeden nebo i dva, popřípadě tři víceméně známí herci jsou po smrti. Kdyby o tom napsal Ota Pavel povídku, mohla by se jmenovat Smrt krásných herců. Většinou jsou to herci, kteří ještě nemají věk na umírání. A najednou je po nich.
A nikdo vám to nevysvětlí, nikdo k tomu neřekne nic, po čem by se dostavil úlevný „aha – efekt“, jo takhle, tak to je naprosto jasný, neměl kouřit, neměl popíjet, neměl holdovat tomu, čemu holdoval neměl se naklánět z okna nebo si zavazovat tkaničky blízko u otevřeného okna nebo měl více psát mámě…
Řekl bych, že o letošních Vánocích se podezřele hojně umírá, však ještě uvidíme, jak daleko to ještě zajde.
Další rozdíl od minulých Vánoc bych viděl v tom, že letošní Vánoce jsou tak trochu ve tmě. Jako kdyby bylo málo světla. Určitě si pamatujete, jak byly dříve prozářené, prosvícené a rozzářené ulice, to byl materiál na články o škodlivém světelném smogu, ale nám, kteří jsme si chtěli užít blyštivé Vánoce to bylo víceméně jedno. Hlavně, že na ty Vánoce bylo vidět.
Potom byla dříve velká spousta různých pouličních stánků se vším možným, mohli jste venku na ulici koupit pohledy, svařák, ozdoby na stromeček, zmrzlinu, betlémy a různé vánoční figurky, člověk si to už po pár letech, kdy je to zřejmě zakázané, přestane uvědomovat, vzpomínky blednou, už si ani pořádně nepamatuji, jak byly ulice pokryty zbytečnými účtenkami EET a kolik bylo zlikvidovaných hospod a restaurací jen kvůli nějakým úřednickým nařízením. Ale přesto se našlo ještě mnoho odvážných jedinců, kteří se snažili bojovat za lidskou přirozenost, prodávali stánkové zboží, svařák v kelímku, pivo v plechovkách, prostě cokoliv, teď už je to asi všechno definitivně u ledu.
Mnoho se změnilo i v provozování hudby a zpěvu na ulici. Když se ještě nějaké ty ochranné autorské zákony nebraly tak vážně a mohli jste si venku, na náměstí nebo v hospodách poslechnout hranou i zpívanou hudbu, tak teď už je to mimořádně komplikované nebo rovnou zakázané, znám skutečně už jen pár hospod, kde mají v provozu aspoň televizi, ale vím, že nějaké potíže s autorskými poplatky tam též byly. Majitel hospody to většinou vyřešil přímočaře tím, že televizi vypnul a pokud to nestačilo, tak si ji s otevřeným hledím odvezl na chatu a bylo po ptactvu.
Takže nakonec ani nevím, jestli nám Vánoce tak drasticky posmutněly, protože na všechno musí být povolení a zaplacená licence, člověk se na ulici usměje do tvaru najku a za dva dny mu přijde domů účet nebo, což jsem též někde slyšel, že si všichni už zvykli, že náš život se odehrává na internetu, hlavně na sociálních a občas i na asociálních sítích, kde je každý projev normálnosti stíhán a trestán, takže si můžeme připadat jako obyvatelé té chmurné země, o které zpíval Karel Kryl, kde zakázali hrát a zakázali zpívat. Jak říkám, nevím, ale mám takový dojem, že jsem odkrytí pravdy blízko. Veselme se!
