Článek
Odstartujeme svižný půlmaratón vzpomínek a zajímavých informací ze života vysokoškolských inženýrů v šedesátých letech na Vysoké škole chemicko – technologické na Praze 6. Ano, to byla ta doba, kdy úzká spolupráce komunistů, kteří byli ve vedení VŠCHT s komunisty, kteří vládli tehdejšímu obecnímu úřadu neboli Národnímu výboru na Praze 6 vyústila v rozhodnutí přejmenovat Technickou ulici, kde se Vysoká škola chemická nacházela a stále ještě nachází, na ulici Suchbátarovu. Místo Technická bude Suchbátarova. Tak bylo rozhodnuto.
Na takovou ptákovinu může přijít skutečně pouze Komunistická strana Československé socialistické republiky. Ale pozor! Tenkrát jsme se tomu nesměli smát, nahlas ani potichu, naopak museli jsme zachovat vážné tváře a pozorovat a kontrolovat, jak stovky a tisíce různých razítek, formulářů a předtištěných tiskovin s názvem „Technická“ mizí ve stoupě a místo nich se objevují desítky, stovky a tisíce nových razítek, vizitek a nejrůznějších propagačních materiálů s názvem Suchbátarova.
Kde pracujete?
Na Vysoké škole chemicko - technologické, Suchbátarova 5, Praha 6.
Bohužel, mnozí z mých tehdejších spolupracovníků buď již tiše odešli nebo se jich zmocnila státem potvrzená demence, takže si myslím, že většina z nich opustila tehdejší pracoviště, nepolíbena poznáním, kdo to vlastně ten Suchbátar byl.
Když už nás to stálo tolik peněz, je možné, že kvůli této „maličkosti“ mám dnes poloviční důchod, než bych měl, kdyby žádný Suchbátar neexistoval, popřípadě by neexistoval žádný psychopat, který mezinárodního komunistu neboli mongolského Lenina zuřivě nepropagoval
Damdin Süchbátar vstoupil do našich životů jako vůdce národní revoluce v roce 1921, kdy se stal vrchním velitelem mongolských revolučních vojsk.
Suchbátar ale nebyl dogmatický komunista, spíše to byl mongolský vlastenec, který nedal na rodné Mongolsko dopustit, podobně jako Moravák nedá dopustit na rodnou Moravu.
To ale nevyhovovalo sovětské vládní politice. Na pozvání sovětských komunistů se Suchbátar setkal s Vladimírem Iljičem Leninem, načež zemřel ve věku 30 let na zápal plic, když během sychravé únorové plískanice vypadl z otevřeného okna.
To říkám hlavně proto, že pozadí různých akcí, jako je změna názvu ulice nebo změna jména čehokoliv může mít často dosti nejasné, dobrodružné až dramatické pozadí. Nejlepší samozřejmě je, když si to změnotvůrci platí ze svého, k čemuž v tomto případě bohužel nedošlo a dnes už můžeme pouze daným směrem mávat zaťatou pěstí.
Pracoval jsem na Vysoké škole chemicko – technologické asi deset let a vzpomínám si, že co se týče jmen, tak jsme zažili mnoho veselých situací.
Byl jsem zaměstnaný na Fakultě paliv na Katedře koksárenství a plynárenství, kde šéfem fakulty byl tenkrát známý profesor Rudolf Riedl a pan profesor silně ráčkoval a když měl přednášku, tak obvykle začínal slovy, soudružky a soudruzi, dobrý večer, jsem profesor, doktor, inženýr Rudolf Riedl z katedry koksárenství a plynárenství v Praze. Někdy se to tak prostě sejde.
Jinak pan profesor byl správný chlap, všechny ty fakulty a katedry, které se dlouhá léta zabývaly plynárenstvím a koksárenstvím vymyslel a založil on sám, když jsme jako studenti měli průšvih s organizováním studentské stávky, tak byl jedním z mála jediných, který se nás v našem protiruském a protiokupačním boji zastal a postavil se na naši stranu, pamatuji pohnutou chvíli, kdy byl stranou a vládou zbaven všech funkcí a musel ze školy odejít. Málokdy píšu o někom se skutečným uznáním a s kloboukem přitisknutým na prsou, ale v případě pana profesora Riedla nemohu jinak. Byl to prostě správný chlap. A dožil se 103 let.
Vedle Katedry koksárenství byla fakulta organické chemie, kterou tenkrát vedl profesor Mostecký. Na katedře organické chemie se zkoumalo všechno možné, dobře si pamatuji, když se spustil výzkum nebo by se to dalo nazvat spíše hledání léku na rakovinu.
Inženýři byli rozděleni do menších pracovních skupin, jedné skupině jsem pracovně trochu pomáhal. Vedl ji přímo Mosťák čili profesor Mostecký a další lidé z jeho týmu byly Ing. Stávková, Ing. Duchcovská a Ing. Svárovská. Kdo se trochu vyzná v dějinách mezinárodního dělnického hnutí, tak se u nás, na obou fakultách i na katedrách často docela pobavil. To ani nemluvím o komunistickém mágovi a propagátorovi psychotroniky Františku Kahudovi, který s českými inženýry a technickými vzdělanci často organizoval rituály, které měly dokázat existenci mimosmyslového vnímání a telekineze. Většinou se u toho pekly kuřata na česneku, když už jsme byli ta katedra koksárenství a plynárenství a byl to prostě výzkum, který dělal čest svému jménu.
