Článek
Čtěte taroty, tam to všechno je. Mnohokrát jsme jako rodina, můj otec, moje matka, já jako prvorozený a jediný syn, občas i naše kočka či náš pes zasedli k obědu, k večeři nebo prostě k jídlu, které bylo sestaveno z vařených brambor (oloupaných), masa a omáčky. A bylo to dobrý, matka vařila kvalitně a bylo i znát, že ji to bavilo, v tom jsem měl obrovské životní štěstí.
Takže polovinu brambor otec snědl tak, že je smíchal s omáčkou a druhou polovinu pečlivě rozmačkal vidličkou na hmotu, kterou následně rozmíchal se zbytky omáčky a tady jsme vždycky narazili na něco, co moje matka nikdy nepřenesla přes srdce. Z jakéhosi důvodu nesnášela rozdrcené vařené brambory, takže, jakmile se můj otec ocitl v roli tatry, co na přechodu pro chodce začla drtit důchodce, spustila příval nadávek, něco v tom smyslu, že jedině debilní buran je schopen smíchat omáčku s rozdrcenými vařenými bramborami.
Tím většinou naše společné stolování skončilo, otec do sebe kopnul panáka vodky a šel se natáhnout k televizi. Matka se začetla do Vlasty, popřípadě nahlížela do Rudého práva, kde ostatně také pracovala (v zahraničním oddělení) a to bylo všechno. Na procházky se psem u nás dlouhá léta nikdo nechodil, potom jsem se toho ujal sám, protože jsem se někde dočetl, že by se to asi mělo.
