Článek
Vždycky, když se začnete s jakýmkoliv lékařem bavit o stáří a o procesu stárnutí, nasadí dotyčný shovívavý gerontologický úsměv a sdělí vám, že seniorský věk začíná v pětašedesáti. Začnete mít nárok na slevy na jízdném, ale jinak je odpověď na tuto otázku ryze individuální, protože každý se cítí být seniorem za jiných podmínek, ať už fyzických či psychických.
Bohužel je zde mnoho místa na košaté škály podvodů, kterých se mohou dopouštět úředníci na starších, starých a hodně starých lidech.
Podle zákona máte nárok nejen na slevu ohledně jízdného, ale je zde celá řada různých sociálních „nabídek“ v rámci příplatků na živobytí, příplatků na péči, dorovnání výšky nízkého důchodu nebo populárního přídavku na bydlení.
Jelikož jsem prozíravý člověk, došlo mi poměrně brzy, že se ani já sám neubráním stárnutí a vyššímu věku, pokud se toho dožiji, a hlavně se neubráním projevům stáří.
Ty jsou pro většinu lidí stejné a neplatí tady žádné, měl se na to lépe připravit, měl s tím počítat, měl se sám zajistit, mohl si našetřit, aby v naší společnosti zemřel jako miliardář a podobné nesmysly. Našetříte milión a stejně ohluchnete a neuslyšíte, co vám ostatní radí, že máte dělat, abyste o ten milión zase nepřišli.
Kdyby existoval člověk, který se skutečně úspěšně brání projevům stárnutí a dokázal by své poznatky v tomto oboru sdělit ostatním, aby se i oni mohli bránit stárnutí, asi by to bylo na pořádnou Nobelovu cenu.
Když budu chtít pracovat jako životní poradce, specialista na vztahy, tak mi asi bude do karet nahrávat spíše vyšší věk a hromada vlastních zkušeností.
Když mi bylo 76 a měl jsem za sebou tři manželství, tři rozvody a několik desítek vedlejších vztahů, mohl jsem v oblasti partnerských a rodinných vztahů komukoliv poradit lépe než jakýkoliv pětatřicetiletý svobodný magistr katedry aplikované andragogiky Filosofické fakulty Karlovy University.
U magistra se dá předpokládat, že používá k práci zkušenosti, které dali dohromady autoři učebnic a skript. U mě se dá předpokládat, že používám zkušenosti vlastní.
Přesto budou mít slova oficiálního magistra větší váhu než moje.
Když se budu zajímat o to, jak se cítí starší senioři a jaká pomoc by pro ně byla vhodná, tak si je obejdu a každého z nich se individuálně zeptám, co potřebuje a podle toho budu modelovat sociální pomoc pro jednotlivé případy.
Nemohlo by se potom stát, že když jdu za svým obvoďákem s tím, že v 77 letech sotva chodím, motá se mi hlava, ztrácím rovnováhu a když se někam chci dostat, tak se musím přidržovat zdi a k tomu mám děsivé výpadky paměti, že si nemohu vzpomenout, jak se jmenuje můj pes, jaké mám číslo mobilu a kde vlastně bydlím, že mi na jeho doporučení přiklepnou 850 Kč na péči a k poměrně směšnému důchodu 11 000 Kč mi už nedají ani korunu jakékoliv kompenzace nebo příspěvku na bydlení.
Přičemž ale nemusím být žádný zvláštní génius, abych si dokázal představit, že se na moje jméno mohou od státu vybrat daleko větší částky, než se pak sejdou na mém kontě.
Dobře položená otázka v tomto případě zní – kontroluje to někdo? Nebo se o tom jenom hojně mluví a píše, aby obyvatelstvo žilo v domnění, že jde o věc, která je ve dne, v noci kontrolovaná, takže ze systému zřejmě neunikne ani koruna..?
Na stárnutí je nejděsivější úbytek sil, tělesných i duševních a úbytek energie. Nějakou dobu se to dá zakamuflovat projevováním větší aktivity, ale delší dobu to nikdo nevydrží. Stačí, když si představíte, že jste ve společnosti, která je připravena něco důkladně oslavovat do časných ranních hodin a vy byste potřebovali jít spát už v osm. Budete pro takovou společnost představovat jakýkoliv přínos?
Celý život jsem cvičil kulturistiku a stejně tak jsem cvičil sílu (powerlifting). Jak jsem již mnohokrát psal, jsem stejně starý jako Arnold Schwarzenegger a měl jsem možnost sledovat jeho tréninkové metody a naštěstí jsem měl i možnost se jich úplně pevně nedržet.
V té době, kdy jsme začínali cvičit na objem, jsme byli první, kdo se do něčeho podobného pustil. Když jsem byl v Německu, tak teprve v sedmdesátých a osmdesátých letech se objevil volně prodejný 90% protein, který se dal koupit v lékárnách.
Myslím, že to byl syrovátkový protein, byl čistý a kvalitní, nikdo pořádně ani netušil, jaké by mělo být dávkování, tak jsme to do sebe cpali jak nezavření, no, nakonec jsem skončil s nádherným zánětem ledvin v nemocnici, ale nikdo to ještě nedával do souvislosti s možností vedlejších účinků přehnaného dávkování čistého proteinu.
Potom jsem ubral a dnes bych se už držel raději toho, co mi napovídá cit a zdravý rozum – dvě čajové lžičky čistého proteinu týdně. Spíše mi teď chybí ten příplatek na bydlení, ale jak říkám, je to docela zajímavé, když sami sebe pozorujete, jak síla a schopnost udržet se na nohou rychle ubývá a nedá se s tím nic dělat.
Mnoho mých známých a kamarádů vydrželo chodit do posilovny nebo do fitka takříkajíc do důchodu.
Potom sami říkali: „Do šedesáti se to cvičení dá ještě vydržet, ale jak se přehoupneš přes šedesátku, tak už jedeš z poslední sil a v pětašedesáti jdeš na poslední trénink a je konec.“
Nevěřil jsem, že to jde tak rychle. Nevěřil, dokud jsem to sám nezažil. Kouzlo stáří – připadáte si jako robot, kterému dojdou baterky.
Z hlediska omezení duševní čilosti a radosti ze života se tomu říká trauma. Najednou vidíte všechno jinak. Je to, jako kdyby vám někdo z vaší existence odebral budoucí čas.
Dobře si pamatuji, jak jsem se vždycky někam přistěhoval, kde jsem potom pracoval, většinou jsem dělal fotografie a psal texty na objednávku, bylo to zajímavé a současně i trochu dobrodružné, věděl jsem, že jak seženu něco nového, dalšího, zajímavějšího, tak se opět přestěhujeme a zase budeme všechno zařizovat a nakupovat a to mě právě na tom bavilo.
Jestli jste se někdy stěhovali do nového bytu a teď jste si tam kupovali nové věci, tak ten pocit určitě znáte. Něco si koupíte a víte, že to budete dlouho používat a teď vás těší, že to máte, může to být vysavač, televize, počítač, keramická pánev do kuchyně, rychlovarka nebo sedací souprava a z minulých let strávených fotografickou tvorbou jsem měl vždycky stovky různých rekvizit, paruk a doplňků a oblečení a stovky bot, což dovedou ocenit zvláště paní, ženy a dívky, bylo to prostě zajímavé, vždycky se ta radost vešla asi tak na 100 metrů čtverečních, ale málokdy jsem si uvědomoval, jak důležité je při plánování pracovní budoucnosti zdraví. Cokoliv vám začne v oblasti zdraví haprovat, nefungovat nebo se začne zpomalovat proces odpočinku a rekonvalescence a znovunabytí vybitých sil nebo přestane fungovat cokoliv, co se týká sexu, začíná být vymalováno.
Co je platné, že jste majitelem, pánem bytu, ateliéru, kde se dá fotit nebo se tam dají natáčet filmy, popřípadě se tam mohou psát scénáře, články, fejetony, povídky, knihy, když se najednou ani neudržíte v křesle u psacího stolu? To moc radosti nepřinese.
A nabízí mi někdo proveditelnou cestu z věkové hranice 77 let o něco zpátky, třeba na 45 nebo 50 let? Zatím se nikdo nepřihlásil. Mám jedinou jistotu, že mě bude celá banda příživníků ze všech stran okrádat, až se z toho sesypu. Pak bude asi i vytapetováno.
