Článek
Sledoval jsem několik diskuzí na sociálních sítích, kde se rozebírala otázka, proč se mladí a zdraví lidé v dnešní době nezajímají o sex, přičemž slovo sex bylo často psáno jako s*x.
Zíral jsem na to a říkal si, hm, to je jak za bolševika, kdy jakékoli zmínky o sexu byly cenzurované ne-li přímo zakázané a najednou si čtu pravidla, kterými se mají řídit příspěvky na sociálních sítích a zjišťuji, že jakékoliv zmínky o sexu jsou cenzurované, ne-li přímo zakázané. Kdo na to asi přišel?
Je to, jako kdybychom se díky nějaké záhadné časové smyčce dostali z budoucnosti zpátky do dob Karla Marxe nebo Vladimíra Iljiče.
V divokých devadesátkách jsem vydával knížky se sexuální tématikou, k tomu jsem fotil erotické fotky, nejspíše by se to celé dalo označit nebo klasifikovat jako erotický magický realismus, byla to zábava, nikdo to nezakazoval, protože ani nebylo proč a všichni byli spokojení. Zákazníci i tvůrci.
Se svou tvorbou jsem se dostal až do Ameriky a na světové filmové festivaly, skoro jsem podlehl dojmu, že jsem ve svém oboru docela dobrý.
Později jsem v televizi Nova psal scénáře pro lechtivý pořad Peříčko, v Nei-reportu jsem vydával eroticky laděné povídky, pohádky a fejetony a hromada mých dalších publikací byla k dostání u pouličních prodavačů, kteří moje díla nabízeli ke koupi po celé Praze. Nevím, jak to bylo v jiných městech, ale v Praze to tak bylo.
Se svými knížkami jsem se dostal až do Ruska, kde to bývalí soudruzi vydávali v azbuce, což jsem původně vůbec nečekal. Prostě to najednou bylo.
Později se moje explicitní povídky rozšířily po internetu, myslím, že se mi podařilo vytvořit českou lavinu povídkových sbírek ve stylu Henryho Millera a jeho Tichých dnů v Clichy.
A najednou přišel zákaz prodeje mých publikací na ulici, další zákaz se týkal prodeje mých knížek a publikací v knižním velkoobchodě a v knihkupectvích, ale stále se toho ještě dalo dost sehnat na internetu, potom jsem se dozvěděl, že kvůli mně a mým nebezpečným literárním a fotografickým dílům s nahou tématikou zasedala poslanecká sněmovna, kde se projednávalo, jestli mě mají jako odstrašující příklad pro ostatní zavřít nebo jestli mě nechají běhat po svobodě. Vyskytly se tam i takové hlasy, že představuji nebezpečí pro tuto společnost, protože otevřeně píši o zakázaných praktikách, například o sexu jako součásti intimního vztahu mezi mužem a ženou.
Kdo to nezažil a kdo u toho nebyl, ten to nepochopí. Když si dnes kliknete na kteroukoliv internetovou stránku, nabízející výlet do světa konzumní pornografie, tak čistě pro srovnání, až takhle daleko jsem se nikdy nedostal, možná bych se s určitým časovým odstupem spíše přiklonil k názoru, že jsem byl v sexuální oblasti autor spíše zakřiknutý, než abych se projevoval jako erotický bouřlivák - ale byl jsem první, kdo něco podobného otevřeně popisoval.
Paradoxní bylo, že i když se to zákonodárcům nelíbilo, tak podle jejich vlastních posudků, nařízení a slov jsem nic trestuhodného neprovedl, neporušil jsem zákon, ani jsem se nedopustil žádného přestupku. Ani proti dobrým mravům.
To potom o něco později čekalo na Feriho, Guru Járu a na Cimického, ti to jako „nepoučitelní“ chytli naplno.
Bývalí soudruzi, chlapci a děvčata měli docela pěkný vztek, když se ukázalo, že proti mně nemohou nic použít, spíše by se dalo říct, že mi posloužili jako součást mé vlastní public relation. To už je tajemství sedmé velmoci, kvůli němuž jeden celý den zasedala naše vláda, četla si moje erotické povídky a znovu projednávala znění zákona o zrušení zákazu pornografie. Možná z toho měli trochu divočejší sny, možná je to přivedlo k myšlence, co se jim v životě opravdu povedlo a co umí lépe než ostatní.
Psychologové a psychoanalytici mnohokrát upozorňovali, že zákazy čehokoli, co se týká sexu se v dějinách vyskytovaly vždy v souvislosti buď s diktátorským režimem, ať už v politice nebo v náboženských sektách nebo v souvislosti s psychopatickým myšlením narušeného jedince, který chtěl mít moc nad ostatními. Zbytek si už rozeberte podle vlastních zkušeností a poznatků, k nimž jste dospěli.
Já sám k tomu mám pouze to, že po několika letech uvolnění se nám sex opět posunul do zakázané zóny. Teď ale nemluvím o deviantním chování nebezpečných bláznů nebo násilnických činech, za které by už dávno měl někdo sedět za mřížemi.
Vyloženě špatné a z hlediska komunikace vyloženě úchylné jednání je, když se jakékoliv zákazy čehokoliv dostanou do oblasti umění, popřípadě do oblasti jakéhokoliv tvůrčího procesu a publikační činnosti.
Zákazy v oblasti komunikace jsou zcestné, protože působí na psychosomatické naladění kterékoliv lidské bytosti, což se nejčastěji projevuje v oblasti poruch sexuálního cítění a základního sexuálního pudu.
Sex v sobě nemá vůbec nic špatného. Sex je život. Kdyby neexistoval, tak byste tyto řádky nikdy nečetli. Sexuální frustrace úzce souvisí s ekonomickou a finanční deprivací, což jsou náměty, v nichž by se určitě vyřádili Freud s Jungem, ale to si už říkáme jen tak na okraj.
