Článek
Zen je způsob chápání existence pomocí nejzákladnějších pocitů, bez sociálně podmíněných emocí a vazeb. Lidská inteligence se dá definovat jako schopnost verbálně, symbolicky či logicky vyjádřit iracionální pocit udržení rovnováhy. Je to jeden z nejzákladnějších požadavků v procesu učení a udržení se naživu.
Zkuste si na chvíli představit, jak by se svět během několika vteřin změnil, kdyby všechno, co je živé, najednou ztratilo zdánlivě obyčejnou a všední schopnost udržet rovnováhu čili udržet se na nohou, popřípadě ve vzduchu nebo ve větvích. Je možné, že by přežily jen ryby.
Zvířata se naučí držet rovnováhu intuitivně, instinktivně a dál už to neřeší. Člověk, díky schopnosti převádět pocity do slov, se rovněž od raného dětství učí udržovat rovnováhu pomocí intuice, s úsměvem vzpomínáme na své první krůčky, ale současně vtěluje své vlastní iracionální vnímání rovnováhy do všeho, co chce verbálně, symbolicky, rytmicky, melodicky, dramaticky či pantomimicky sdělit a vyjádřit. Ať už jde o jakoukoliv informaci, šířenou buď přímo (face to face), na dálku (hlásné trouby, zvony, tam-tamy, internet) či libovolnou formu zápisu nebo sdělení (megalitické stavby, pyramidy, katedrály, slovesnost, literatura, knihy), všechno vychází z iracionálních pocitů udržení rovnováhy.
Jako nejzákladnější princip interakce hmoty a energie v našem vesmíru chápeme zákon akce a reakce. Ze zákona akce a reakce můžeme odvodit i „základy“ fyziky, zákon setrvačnosti a zákon síly. A nejen to. Zákon akce a reakce nebo také zákon ztráty, dosažení a udržení rovnováhy můžeme vystopovat ve všech našich projevech, názorech, ideologiích a myšlenkových algoritmech. Každý logický závěr je výsledkem teď už nikoliv iracionální, ale racionální snahy udržet rovnováhu, transformovanou do pojmů a do slov. Zlo je vyvažováno dobrem, výdaje jsou vyrovnávány příjmy, matematické a chemické rovnice vyjadřují rovnost levé a pravé strany. Pokud souhlasí počet atomů na obou stranách barikády, zvané rovnice, jsme spokojeni a ve škole máme dobré známky. Věda hledá ekvivalenci (rovnost, harmonii) na všech rovinách lidského chápání.
Dokonce i v politice a v zákonech hledáme rovnost, volnost, bratrství, zatímco nerovnosti vyjadřují nerovnováhu, ztrátu stability, neurčitost. Spravedlnost je symbolizovaná postavou, která s páskou na očích drží v rukou hokynářské váhy. Hledá se rovnováha mezi půjčkou a splátkou, mezi zločinem a trestem, mezi slibem a jeho splněním.
Podle lidského nazírání na realitu by všude měla panovat vyváženost, harmonie, klid, rovnováha. Pokud někde rovnováha není, musíme ji nastolit, jinak většina normálních lidí neusne.
Mezi nejoblíbenější filmové motivy patří motiv lásky (jin a jang hledají a objevují rovnováhu v oboustranně spokojeném, harmonickém vztahu) a motiv pomsty (nalezení rovnováhy mezi vykonanou nespravedlností a spravedlností, neboli potrestání viníků). Hudební filmy a komedie, popřípadě filmy se sociální tématikou za motivem pomsty lehce pokulhávají, ale i tak se zde dá najít snaha po dosažení rovnováhy mezi zábavou a cenou vstupenek. Orchestr by neměl hrát falešně a dirigent by neměl během koncertu spadnout ze stupínku.
Partnerství je podle společenské ideologie chápáno jako obchodně právní proces (má dáti – dal, provinil se – bude pykat). Jenomže partnerství není provazochodectví, při němž umělci balancují před diváky na nataženém laně a snaží se nespadnout do manéže. Partnerství je nacházení sympatií a názorového souznění. A protože se nedají najít dva úplně stejně smýšlející jedinci, často se stane i to, že celkem normální, vyrovnaný člověk změní své původní názory a pokusí se toho druhého ovládat. Nastane moment, kdy si buď uvědomí nebo neuvědomí, že princip ovládání, otrokářství či kolonizace odporuje zásadám spokojeného partnerství.
Podle mé definice je kolonizace forma zotročení, při které silnější zabrání slabšímu, aby si své území zničil po svém. Podle pravidla analogie, jak dole, tak nahoře, prochází procesem sebedestrukce nejenom každý národ, ale i každý člověk. Jeden kouří, druhý holduje alkoholu nebo návykovým látkám a další se pořád dokola nervuje, nespí, nejí, necvičí, cpe do sebe umělé vitamíny a potravinové doplňky nebo naopak cvičí, ale špatně nebo příliš mnoho.
Svobodu dnes chápeme tak, že každý má právo zničit se po svém. Pokud někomu začneme vnucovat svůj vlastní systém destrukce a sebedestrukce, bude to vnímat jako zasahování do svých práv, do svého soukromí a potlačování osobních svobod. Robinson nepotřeboval k dosažení pocitu štěstí ani policii, ani faráře, ani žádného politického zákonodárce, podle jehož příkazů by každý den ráno cvičil u otevřeného vchodu do jeskyně.
Většině lidí stačí k částečnému probuzení do reality poznání, že nevratně uvízli v síti ekonomického otroctví. Pokud mají řešit ještě další konflikty a omezení, plynoucí z toho, že se v rámci udržení fiktivních kvalit partnerské rovnováhy jejich protějšek snaží uplatnit svá pomyslná práva (musíš být věrný, nesmíš kouřit, pít, chodit do kina, do hospody, zdržovat se mimo domov, bavit se s neschválenými kamarády), je toho na ně už moc. Může to vést k poruchám vnímání reality a ke ztrátě osobnosti.
Je možné, že kdybychom během své evoluce zůstali ve vodě, narostly by nám žábry a my bychom neměli žádné větší starosti s udržením rovnováhy, neměli bychom kam spadnout a stali by se z nás mírumilovní bratři delfínů a nemuseli bychom každý den řešit hromadu zbytečných starostí, které se na nás hrnou jen díky našim vzájemně si odporujícím názorům.
Díky čemuž také docházím k závěru, že stát se skutečným zenovým mistrem je velmi těžké. Pro většinu z nás je pohodlnější zenovým mistrem nebýt.
