Článek
Pokud byste se mě chtěli zeptat, jestli se mě můžete na něco zeptat, tak vám rovnou řeknu, že všechno už nyní sepisuji a ukládám, abyste se k tomu co nejdříve dostali a mohli začít nad mými myšlenkami hlouběji uvažovat. Prostá a jednoduchá věta a kolik je v ní netušené moudrosti a krásy! Jinými slovy, jak už zřejmě začínáte tušit, rozhodl jsem se napsat krátkou, téměř až fejetonisticky strohou úvahu na volné téma, kterým se dnes stává kladení otázek.
Je zajímavé, že vždycky, když jsem dostal otázku nebo mi někdo položil otázku a já jsem ji potom zvednul nebo jsem na ni odpověděl, proběhla celkem rychle smysluplná debata, ale jakmile se na mě někdo obrátil se slovy, hele, můžu se tě na něco zeptat? tak vždycky nastala taková dost zvláštní situace.
Upřímně řečeno, nejsem rád, když se mě někdo na něco ptá. To je první věc.
Hele, můžu se tě na něco zeptat? Kolik ti je let? Kde bydlíš? Máš sourozence? Pracuješ? Dáš si ještě jedno pivo? Máš nějakého příbuzného v zahraničí?
Ano, poručíku Borůvko, je mi dvacet, právě mě pustili z pasťáku, hledám si práci, bydlím u mámy, občas něco štípnu v Lidlu, jinak mám trestní rejstřík ještě čistý. Řidičák bez bodů. Jaké mám povolání? Zatím žádné, ale chtěl bych dělat animátora někde na Floridě, na pláži nebo v L.A. To je teď pro mě povolání snů.
Nicméně, jakmile začnete odpovídat na otázky, zjistíte, že je to spíše výslech než rozhovor. Ve skutečnosti se vás nikdo nechce na nic ptát, chce jenom s vámi zahájit rozhovor a začít vám nabízet nějaký svůj produkt, i kdyby to měla být jeho nová kniha o tom, jak správně podnikat nebo víkendový seminář, během něhož se naučíte kvantově skákat jako klokan s prázdnou kapsou.
Druhá věc je, že všechno je dnes otázka informací a přístupu k informacím. Většina lidí však žádné zajímavé nebo nové informace nemá, takže podle toho také vypadá jakákoliv konverzace a výměna informací. V podstatě není co měnit.
A není ani nic, co by se dalo komukoliv sdělit. To jsme to dopracovali.
Když se podíváte na jakékoliv zprávy nebo novinky, spatříte fenomén, který tady ještě nikdy nebyl - prakticky všechny zprávy jsou psané formou vágních predikcí budoucnosti. Někdo nám o někom (koho většinou ani osobně nezná) sděluje, co by dotyčný v budoucnosti rád udělal.
Trump chce ukončit válku na Ukrajině a zamýšlí zvednout cla s Mexikem.
Linet přesune část výroby do USA. Přijdeme o desítky miliónů, říká Kolář.
Sněmovna odsouhlasí speciální seniorské sazby.
Objeví se znovu mráz a sníh.
Příští rok přijdou opět Vánoce.
Rusko je umírající civilizace, říká Fištejn.
Stovky lidí podpořily v Praze Ukrajinu.
Putin je prý připraven za určitých podmínek souhlasit s příměřím.
NASA objevila zabijáka planet, který míří směrem k Zemi.
Trump plánuje uvalit na Rusko rozsáhlé sankce a cla.
Senioři ušetří.
A tak dále a tak dále. Zprávy tohoto typu si můžete donekonečna vymýšlet i doma. Na to nepotřebujete žádné Novinky nebo Zpravodajství a dokonce si k tomu ani nemusíte zapínat televize nebo počítače.
Když to prostě všechno vezmu tak nějak kolem a dokola, tak z toho mám chvílemi dojem, že se mě chce někdo na něco zeptat.
