Článek
Včera večer jsem se po příchodu domů a zatopení v kamnech nestihla dostatečně prohřát, a tak jsem odložila dodělání vývaru na dnešní ráno. Než mě slunce vytáhlo do lesa, vařila jsem půl slepice ve velkém tlakovém hrnci s úmyslem většinu těch 4litrů rychlo-zavařit a mít tak po ruce na pár dní „můj“ vývar.
Zapla jsem sporák a než vývar začal znovu bublat, akorát jsem obrala maso, které jsem vrátila na kousky roztrhané zpět do hrnce. Naběračka, sklenice, víčka, jedem. Po chvilce je hotovo, sklenice se dnem vzhůru již odpočívají na kuchyňské lince a já do zbylé porce přidávám dvě nakrájené brambory, malé kokosové mléko a trochu asijské zelené pasty. Ingredience se během pár minut v hrnci spřátelí a posléze je spokojen i můj žaludek, protože má tuto formu snídaně moc rád. Tímto sklenicovým systémem jsem vyřešila otázku uskladnění většího množství bez ledničky, s počátkem chladnějšího podzimního a zimního období takto řeším mou lásku ke skoro každodenním polévkám. Střídám hovězí s kuřecím a těch 5-6 větších sklenic mi takto rychlo-zavařené vydrží, než je sním.
Za měsíc to budou tři roky, co jsem ze zásuvky odpojila ledničku. Byl to „velký krok“ ke změně zvyků a přiznám se, že jsem si v tu chvíli ani do všech důsledků nedokázala představit, jak moc se díky tomu můj život začne měnit. Část jsem měla odpřemýšlenou, ale teprve praxe dělání odkryla mnoho, co mi nebylo na první pohled každodennosti zjevné.
Moje bezledničkové koketování začalo pár měsíců před vypnutím, když jsem se přistihla při nákupu v supermarketu, že mám v košíku mraženou zeleninu a kuřecí prsní řízky. Při pohledu na ty dva artikly jsem si uvědomila, že doma v mrazáku zásoby mám a v hlavě mi začala šrotovat otázka, proč tedy kupuji další. Do zásoby? Proč? Ani sleva na nich nebyla. Nákupák mám kousek a nedostatkem trh trpět v nejbližší době určitě nebude.
Ten den jsem odcházela z krámu jen s kostkou žitného chleba. Doma jsem otevřela ledničku a dívala se, co tam vlastně mám. Uvědomila jsem si, že tam jsou samé již několik měsíců otevřené zevlující potraviny jako hořčice, kečup, omáčky a mnoho dalšího. No otevřte si svou ledničku, nejspíš to vypadalo velmi podobně jako u vás. Mrazák byl stejná písnička. Stála jsem tam a dost jsem se bavila nad myšlenkou, že jsem v krámě prakticky každý den a že tam to beru z lednice a doma to dám znovu do lednice. Několik dní jsem pak přemítala nad svými jídelními zvyky a do toho jsem se přistihla, že jedu na nějaké zajeté vlně a ani jsem nevěděla, jestli mi vyhovuje. Tedy mému tělu, ale vzhledem k tomu, že bych na váze rozhodně zaznamenala nadbytek, kdybych jí měla, jala jsem se zkoumat další část mého unaveného bytí.
V průběhu těch pár let jsem objevila mnoho skrytých závislostí a zažitých programů a zjišťovala, jak moc zažrané byly… O tom zase potom…
