Článek
Několik týdnů jsem se prokousávala k tomu nejniternějšímu důvodu, proč chci jít touhle cestou. Změna je život. Od začátku jsem si uvědomovala, že primárním důvodem není „ušetřit peníze“, i když to je samo sebou jeden pěkný benefit.
Potřebovala jsem změnu, potřebovala jsem se změnit, přeinstalovat základovou desku.
Potřebovala jsem změnit způsob, jak prožívám život a jak nahlížím na svět. Cítila jsem, jak jsem unavená a zahořklá, protože ty poslední tři roky předtím jsem se starala o svého nemocného otce a žila s ním v jeho domácnosti. Byly to velmi komplikované roky, protože byl velmi nemocný a k tomu byl ochrnutý mnoho let od pasu dolů po úraze. Paradoxem zůstává, že jsme byli schopni si k sobě v průběhu času najít cestu a vykřesat tam aspoň trochu jisker lásky, po těch všech letech, co tam nebyla a panovalo v našem vztahu mnoho nedorozumění, trápení a bolesti. Až když to skončilo, cítila jsem, že mě to stálo kus mého zdravý. Chtěla jsem znovu najít lehkost, jednoduchost, a hlavně vnitřní klid. Uvědomovala jsem si i díky studiu tradiční čínské medicíny, že strava je toho velkou součástí, a proto jsem metodou pokus omyl hledala mou „vlastní cestu“. Pač jsme každý originál, že?
Líčit celý ty tři roky vám nebudu, avšak můj záměr se z velké části splnil. Většina hořkosti se vytratila, prožívám vnitřně krásný podzim a v kuchyni lehkost. A prakticky?
Jsem teď singl, chápu, že provoz rodiny vyžaduje jiný přístup, váš život a jak ho uchopujete je váš.
Sklep nemám, ale jednu místnost, kde je dost chladno, abych tam měla uskladněné na několik měsíců brambory, cibuli, česnek, jablka, hrušky, dýně, vše od nedalekého farmáře. Za ním je to moc fajn výlet, protože po cestě vidíte ty všechny ovocné sady. A ta chuť! To se nedá s nákupákem, kam ta jablka přijela třeba ze Španělska vůbec srovnat. Zbytek zeleniny jako červená řepa, mrkev, celer, aj. mi většinou vychází kupovat na farmářských trzích nebo v místní zelenině, co bere povětšinou od lokálních zemědělců, tak jednou za týden, zkonzumuju vše, na kompost jen slupky. Potkávám na těch místech fajn lidi.
Ustálila jsem se na sezónní místní zelenině a ovoci a v průběhu času jsem zjistila, že se mi různě mění chutě, tak jsem letos třeba nesnědla víc jak kilo rajčat.
Jím a vařím bezezbytkově a nepoužívám troubu. Mám tlakový hrnec, ve kterém jsou během pár minut hotové brambory. Občas tam přihodím kuřecí čtvrtku, časově je jídlo do 15 minut též hotové. Maso oproti dřívějším letem moc nejít, ve vývaru mi stačí, v létě prakticky skoro vůbec.
Jednoduchost a základní potraviny je mé „gro“. O mé lásce k polévkám jsem už psala. Vývar si těch pár hodin, než ho naleju do sklenice a otočím dnem vzhůru, bublá sám. Velmi krátký čas mi zabere vaření rýže v hrnci, který má silné dno, takže celozrnnou nebo i divokou rýži, kterou normálně vaříte více jak 30 minut, mně zabere jen krátce. Stačí větší hrst s akorát vyzkoušeným poměrem vody přivést k varu, nechat maximálně 5 minut bublat a pak vypnout a nechat tak 10 minut dojít. Jáhly znají ten stejný příběh. Když si luštěniny namočím den předem, vařím je společně s rýží stejně dlouho. Celozrnný kuskus je super rychlý, když se mi nechce patnáct minut čekat. Nevařím žádná tradiční česká jídla ani omáčky.
Vyčistily se mi chuťové pohárky, téměř nesolím, koření používám tak akorát, no a přestala jsem jíst salámy. Už mi nechutnají, ta pachuť rychlosole mi prostě nejede, občas si koupím uzený kousek krůtího prsa nebo jemu podobné, v létě vůbec. Sýry skoro vůbec, když tak nějaký typ parmazánu. Mléčné výrobky mě zahleňují.
Nenajdete u mě ani žádné sušenky, chipsy atd., nejím prakticky žádné sladké, díky způsobu, jakým se stravuji, nemám žádné chutě „prasit“.
V šuplíku mám pár vege paštik. Častokrát mi ale stačí chleba s máslem. Jednu dobu jsem pekla z kvásku, nakonec jsem se ustálila v nakupování žitného chleba u místního pekaře, velký mi vydrží týden. Mám to i s pěknou procházkou. Nemám doma žádnou mouku, nepeču. No a rozhodně bych neměla zapomenout na ořechy, ty jsou každodenní součástí stravy.
Jedno nebo dvě piva si v teplých dnech ráda občas dám, nejbližší krám s ledničkou, kde se kuželky chladí, mám pár minut pěšky, víno v zimně jen v podobě hrnku svařáku a tvrdý alkohol nepiju vůbec. Do hospody, do restaurace, ani fastfoodů skoro nechodím. Napočítala bych na prstech jedné ruky, kolikrát jsem od začátku letošního ruku jedla někde venku.
Zkrátka tu ledničku prostě nepotřebuju. Trochu naivně si můžu i říct, že zároveň aspoň částečně šetřím zdroje těm všem montovnám a zdroje Země, ze kterých by další kus vzešel. Ale samozřejmě netvrdím, že to takhle budu mít do konce svého života, nebo ano?
Můj svět má hezčí barvy. Jsem zdravější, vitálnější, lépe se mi spí, trávím více času venku, no o tom třeba zase potom.
