Článek
Paní pisatelka je opravdu zvláštní a po přečtení jejího příspěvku, kde hovoří o svých dvou já, si nejsem jistá, jestli netrpí nějakou nemocí. Znám lidi, kteří trpí poruchou naprosto opačnou a to hromaděním nepotřebných potravin. Dělají si neskutečné zásoby a také bojují se svým druhým já, které jim říká, že to není nutné, ale oni jsou vedeni nějakým nutkáním a plní mrazáky, lednice i špajzy vším možným. Mají plné komory rýže, těstovin a balíků mouky nebo cukru. Konzervy se vrší do stropu, mrazák, ať je jakkoliv velký, praská ve švech a lednice nabitá, že se potraviny ani nedají zkonzumovat.
Tak a máme tu druhý extrém. Lednici vypnout. Chápu, že jedna žena asi nesní celé kuře, ale prostě běhat každý den do obchodu a kupovat si dvě deka salámu a čtyři deka paštiky, musí být prostě k vzteku. Jíst žluklé máslo, které na lince v teple ztratí rychle kvalitu, běhat k řezníkovi a chtít jen deset deka masa. Kupovat ovoce po jednom kusu, nebo v létě odhánět hejna octomilek. To by nechtěl snad nikdo.
Ne, já si život bez lednice prostě neumím představit. Stát se dobrovolným štvancem obíhání nějakých sámošek a pořizování neskutečně malých porcí jídla. Vždyť i když si koupíte nejmenší balení sýra nebo šunky, tak druhý den bude ten zbytek závadný. Pokud zrovna není zima a nemohou se dát potraviny za okno. Nebo, paní snad řekne, odlomte mi z tohoto salátu dva lupeny, zítra si přijdu pro další dva? Možná ta dáma trpí nějakým nechutenstvím a snaží se nám podsouvat svoje podivná specifika.
Ono už i uvařit jednu porci jídla, je velice obtížné, proč raději neuvařit dvě? Ale kde bez lednice uchovat tu druhou porci svěží? Jíst jídlo, které už podléhá zkáze? Stojí to někomu za to? Moderní lednice má velmi nízkou spotřebu, domácnost nijak nezatíží. Možná paní Rebarbora trpí nechutenstvím a svým krokem se do problému propadne ještě více. I to je možné.
Lednice, ať už jakkoliv malá, je prostě jednou z nejlepších vychytávek našich domácností. Prostě z ní vytáhnete v létě krásně vychlazený meloun, dojíte si jogurt, který jste včera už nemohli, mléko vám tam vydrží třeba týden načaté, nemusíte do sebe tlačit žluklé máslo a zkaženou paštiku.
Lednice bývaly už kdysi na zámcích, jejich provoz byl ale mnohem náročnější, musel se do nich sypat led. Ledničky minulého století byly maličké s malým mrazáčkem, na dlouhé uchovávání potravin určitě nebyly. Ale jak za ně byly naše babičky rády.
Osobně jsem znala jednu jedinou starou paní, která žila bez lednice. Byla to sousedka, seniorka vysokého věku a každý den si došla do samoobsluhy, masny nebo lahůdek, které jsou od nás zhruba 100 metrů. Tam jí uřízli sto gramů kýty, nakrájeli pět deka salámu nebo sýru a navážili dvě deka pomazánky. K tomu si v blízkém zelinářství koupila dvě brambory. V chladném období si potravin mohla koupit více, a dát je na balkon.
A příště se dozvíme, proč se dotyčná rozhodla přestat pít kafe, přestože její druhé „já“ brblalo. Hlasy jí napovídaly, že je to nerozumné, ale ona se jim nepodvolila. Miluje espresso, ale přístroj nekoupila. Buď si zajde do kavárny, nebo k přátelům.
A já mohu prohlásit, že taková kámoška by se mě brzy začala zajídat. Aby mi vtrhla do bytu s tím, že má chuť na kafe a já mám ten presovač, který si ona prostě nepořídí a já přitom nevěděla kam dřív skočit a ještě ji obskakovat.
No a puzzle té zajímavé bytosti se prý začaly zajímavě skládat, tak příště se asi dočteme, jak se zřekla bytu, přestala docházet do práce, žije ze slunečního svitu a spí v krmelci.
