Článek
Abyste pochopili, tak Karlův komentář začínal takto: „Článek jsem sice nečetl, ale stačí mi tento titulek.“ Já se teda nechci pana Karla nějak dotknout, ale reagovat na titulek čehokoli, aniž bych si přečetla, co se pod titulkem skrývá, mi připadá poněkud zpozdilé.
No, uznejte sami, kolikrát jste zahlédli v bulváru senzační zprávu o tom, že ta či ona celebrita opustila svého manžela či manželku, a teprve, když jste v naději na šťavnaté podrobnosti začali číst dál (jsme jenom lidi, že jo), zjistili jste, že dotyčná šla prostě na nákup nebo ke kadeřníkovi případně, považte! jela na dovolenou s kamarádkou.
Na tomto příkladu jasně vidíte, že je opravdu dobré obětovat pár minut života, a alespoň zběžně projít celý text, alespoň pokud na něj chceme reagovat. Zejména, když se s jeho obsahem pak pokusíte seznámit kolegyni, která si to jako na potvoru přečetla celé a nikoli pouze nadpis.
Ale abych se vrátila k panu Karlovi. Titulek mého článku zněl – Mě jednou zavřou – a pana Karla zaujal natolik, aby na něj, poté, co hrdě přiznal, že článek nečetl, reagoval takto:
No, a až jednou přijde stáří a důchodový věk, kdy na tom díky současnému užívání si života budu patrně mizerně, protože na nějaký důchod nároku míti nebudu, tak holt spáchám nějaký závažnější trestný čin za který mi poté příslušný soud uloží nepodmíněný trest.
A života si nadále budu užívati kdesi v base, kde budu míti zajištěno jak ubytování, tak i pravidelné stravování, které mi v plné výši zajistí ze svých daní a odvodů naše pracující mladší generace.
No, a tady se já s panem Karlem zásadně rozcházíme. Protože, jak pečlivější čtenáři mého deníčku dobře vědí, můj titulek se vázal k textu o tom, jak píšu knížky, a hlavně detektivky. A že poté, co jsem se svým odborným poradcem konzultovala, jak nejlépe rozříznout mrtvolu napůl (pan doktor tvrdil, že pilkou na železo to nepůjde), nám oběma došlo, že by asi nebylo úplně dobré, kdyby náš rozhovor poslouchala neinformovaná osoba. Že bychom měli oba nejspíš hodně co vysvětlovat.
Z toho jasně vyplývá, že páně Karlův výkřik se minul tématem i zaměřením. A to jsem se ještě nezmínila o tom, že (opět a již naposledy cituji z Karlova komentáře) pan Karel k mé obavě, že skončím ve vězení, říká toto:
Jako člověk vyššího středního věku také uvažuji podobně a života dnes si plnými doušky užívám i díky tomu, že nepracuji a žádné daně neodvádím a žiji z poměrně slušných sociálních dávek.
No, tak to tě Karle, musím zklamat, ale uvažujeme naprosto odlišně. Já si života užívám plnými doušky, třebaže pracuji, a nejen to, já teda kromě toho, že pracuji, dokonce tvořím literaturu, vyšívám, čtu a pěstuju rajčata (okurky mi moc nejdou). Netvrdím, že spisovatelné řemeslo nějak vynáší, to zase nejsem Viewegh (no, on Viewegh už taky není Viewegh), ale vy mi rozumíte, je to zábava, ne výdělečná činnost. Mimochodem, tady si myslím, že Karel trochu fabuloval, lidově řečeno kecal jak ponocnej. Netuším, o jakých slušných sociálních dávkách pan Karel hovoří, ale pokud je ještě v produktivním věku, což nejspíš je, vychází mi z toho dávky v nezaměstnanosti. Přídavky na děti ve vyšším středním věku asi už mít nebude a nějaký typ invalidního důchodu taky ne, to by si totiž nemusel dělat starost, co bude, až půjde „do důchodu“. Já jsem sice dávky v nezaměstnanosti nikdy nepobírala, ale mám za to, že jejich pobírání není tak jednoduché. Předně je dostanete pouze, pokud jste předtím alespoň nějakou dobu pracovali, a na pracáku taky nemůžete být evidovaní věčně.
Jasně, může být, že v tom Karel umí chodit, ale já si užívání života plnými doušky představuji jinak, než chodit každých čtrnáct dní na úřad a vymýšlet si důvody, proč odmítnout nabízeou práci.
Ale dobrá, možná se má Karel vážně tak dobře, aby mu bylo co závidět anebo je to prostě skromný člověk. Ale i tak mě zaskočila jeho představa, že vězení představuje jakýsi dům pro seniory, který má pouze tu nevýhodu, že vás z něj jen tak nepustí na procházku. Ačkoli možná u člověka, který komentuje něco, co vůbec nečetl, by mě to tak moc překvapovat nemělo.
Podle mě vězení není žádný zaopatřovací ústav. Hele, já moc nevěřím na tu věc s mýdlem ve sprše, už jenom proto, že jak tuhle poznamenalo dítě, průměrná doba zvedání mýdla je poměrně krátká a jak rychlý by tedy musel být dotyčný násilník, než se mu okénko příležitost zcela zavře? A to, i když uvážím, že pan Karel v důchodovém věku nemusí být při ohýbání a následujícím zvedání zrovna nejrychlejší. Ale pořád je vězení místo plné dost nepříjemných lidí.
Takže i když se pan Karel vyhne riziku ve sprchách, ani tak si myslím, že určitému nepohodlí až šikaně se nevyhne. Úplně živě vidím, jak pan Karel s pečlivě učesanou pěšinkou v šednoucích vlasech a brýlích s šesti dioptriemi vchází do cely pro dvanáct mužů, v podpaží deku a poštář a zdvořile zdraví svých devatenáct spoluvězňů. A z palandy vpravo vstává potetovaný dvoumetrový Dezider, který prakticky nemá krk, zato má svaly, hodně svalů, protože svých čtrnáct let odkroucených převážně ve Valdicích strávil posilováním. Co jiného má taky dělat, když neumí číst ani psát a jeho oddaný poskok zvaný Laco Fretka si taky občas potřebuje odpočinout. Takže Dezider vstává a prohlíží si nový přírůstek na cele, a zapojuje obě své mozkové buňky, aby vymyslel, co se s tímhle materiálem dá udělat, aby se trochu zabavil.
Ani tady bych nerada pana Karla podcenila. Třeba má konstituci a sebevědomí Chucka Norrise, ale pokud ne, co si asi tak představuje, že bude dělat na cimře plné potetovaných namakaných vrahů a lupičů? Zajištěné a spokojené stáří tam tak docela nevidím.
Popřejme ale panu Karlovi hodně štěstí a zanechme ho s jeho novými přáteli, aby se s nimi mohl pořádně seznámit a a navázat plodná přátelství, neboť s nimi podle svého plánu setrvá v poklidném soužití několik desítek let.
Poněvadž, když se nad tím zamyslíme, Karlův plán spáchat takový zločin, aby mu zajistil, že stráví celý důchodový věk ve vězení, znamená, že bude muset někoho zabít nebo aspoň na zahrádce vypěstovat minimálně dvě kytky marihuany. Jinak ho po pár letech pustí a to on nemůže potřebovat.
Já vám teda něco řeknu. Karel prostě míří moc nízko. Kdybych už měla spáchat takový zločin, který by mi v případě zadržení vynesl pětadvacet let až doživotí, pak bych spíš dala přednost tomu, aby mi tento zločin vynesl takový užitek, že bych těch pětadvacet let mohla strávit v nejmenované destinaci, odkud se nevydávají zločinci, je tam příjemné podnebí a dostupná zdravotní péče.
Pan Karel prostě uvažuje příliš přízemně. Spokojí se s málem! Přežívá a říká tomu užívání si života plnými doušky.
Karle, pochlap se! Chtěj od života víc. Anebo aspoň prokristapána nejdřív pořádně přečti, na co vlastně reaguješ.

