Článek
Chytrý mobilní telefon se stal nedílnou součástí našich životů a nenahrazuje už jen pevnou linku, foťák, budík nebo kalkulačku. Díky obrovské škále aplikací jej používáme jako platební kartu, navigaci či prostředí pro práci. Samostatnou kapitolou jsou pak sociální sítě, kanály pro poslech hudby, přehrávání filmů nebo videí. Komunikačním aparátem stále zůstává a od telefonování a psaní SMS zpráv se přesouváme do online hovorů, schůzek a chatů. Takový náš malý osobní počítač má však i mnoho úskalí a jeho dopad na člověka nemusí být vždy jen pozitivní.
Závislost na mobilech
Závislost na mobilním telefonu se nazývá nomofobia a značí úzkostnou poruchu, která spočívá v nervozitě a stresu ze ztráty, zapomenutí vlastního mobilu, vybití jeho baterie nebo nedostatečném signálu. Závislost se projevuje neustálou kontrolou mobilu, neschopností ho vypnout a nutkání okamžitě reagovat na veškeré podněty v něm.
Závislost na smartphonech má negativní dopady na lidskou psychiku, kdy snižuje kognitivní schopnosti, způsobuje společenskou izolaci, podrážděnost, vede k úzkostem, spánkovému deficitu a narušeným vztahům. Současně ovlivňuje také paměť, empatii, důvěru i kreativitu.
Jak mobil používají naše děti?
Více než 6000 žáků a studentů ve věku 6 – 19 let se zapojilo do průzkumu realizovaném neziskovou společností Remobil, z.s. ve spolupráci se školním vzdělávacím programem Recyklohraní aneb Ukliďme si svět a společností ECOBAT s.r.o.
Z dotazníkového šetření vyplynulo, že mobilní telefony vlastní 80 % - 99 % žáků a studentů. Děti jsou zvyklé mobilní telefony využívat aktivně a trávit na nich mnoho času. 75 % dětí využívá mobilní telefon pro sociální sítě, 69 % k poslechu hudby, volání a posílání zpráv, 60 % dětí hraje na mobilu hry a 45 % s mobilem pořizuje fotky a videa.
Děti s mobilem v ruce
Nejedno dnešní dítě umí smartphone používat již v batolecím a předškolním věku. Běžná praxe pak ukazuje obrázek neomezené konzumace například videí na YouTube s neblokovaným přístupem k nevhodnému obsahu a každodenní přístup dítěte k mobilu.
Dítě školního věku často získává svůj vlastní první mobilní telefon a s ním by mělo také získat rodičovskou kontrolu a ochranu, důležitá pravidla k jeho používání, ochranu před nevhodným obsahem a limity používání. Rodič by měl zastávat důležitou roli průvodce svého dítěte v online světě pro jeho bezpečí.
Podle průzkumu rodiče omezují čas dětí na mobilech nejvíce u věkové skupiny 6 až 9 let, přesto se jedná o regulaci korekce času pouze od necelé poloviny rodičů (49 %). S věkem dítěte omezování času ze strany rodičů klesá, a tak je dětem ve věku 10 až 12 let čas na mobilech omezován jen 32 % rodiči, u 13 - 15letých čas omezuje 10 % rodičů a jen 1 % rodičů reguluje čas na mobilu 16 - 19leté mládeži.
Bezpečnostní nástroje pro ochranu dítěte
Nastavení mobilního telefonu pro používání dítětem by mělo být základním kamenem. Rodič by měl zajistit zobrazení přiměřeného obsahu pro věk dítěte, limity používání telefonu i jednotlivých aplikacích, schvalování instalací aplikací, blokování nevhodného obsahu a nastavení doby klidového režimu.
Bezplatnou variantu pro Android nabízí Google se svou aplikací Family Link a integrovaný nástroj rodičovské kontroly má také Apple. Dalšími převážně již placenými variantami aplikací jsou např. Oustodio, Net Nanny, Norton Family, Bark nebo FamiSafe. Bezpečné prostředí na mobilním telefonu zajišťují také antivirové programy zabraňující škodlivému malware či zneužití dat.
Nebezpečí pro děti i dospělé
Soukromí je cenné a měli bychom si ho chránit. Jakékoliv sdílení informací, citlivých dat, fotek i videí skrývá nemalá rizika. Nikdo z nás se netouží zamotat do sítě podvodníků, predátorů nebo se stát terčem posměchu, šikany či veřejné dehonestace.
Jak snadno se může zvrtnout přítomnost dítěte na internetu vypráví dokumentární film „V síti“ od Víta Klusáka, který je svou syrovostí a choulostivostí přístupný mládeži od 15 let.
Nebezpečí skrývají převážně sociální sítě a chaty komunikačních kanálů, které strhávají ke sdílení vlastního i cizího obsahu a zapisují na sítě nesmazatelnou stopu. Děti by se měly učit v prostředí internetu pohybovat bezpečně, seznamovat se s potenciálními nebezpečími a vyhýbat se jim. Důležitou osvětu by měly šířit školy, dětské skupiny a vlastně celá společnost, avšak zásadní vliv má na dítě vždy rodič, jeho podpora pro bezpečný pohyb na internetu i rodičovský příklad.
A jak (ne)sdílíme důvěrné informace na sítích?
· 35 % dětí a 27 % dospělých na internetu sdílí fotografie a videa sebe sama
· 29 % dětí a 40 % dospělých sdílí fotky a videa ze svého okolí
· 20 % dospělých (18 – 65 let) sdílí fotky své domácnosti
· 13 % dospělých (18 – 65 let) sdílí osobní informace citlivého charakteru
Rizikového chování na internetu
Vzdělávání dětí a mládeže o bezpečnosti na internetu by mělo přicházet ze všech stran, nejvíce však od rodičů, kteří se bohužel mnohdy sami na internetu chovají rizikově. Nepodceňujme tedy bezpečnost na sítích, ať již je nám 8 nebo 50 let.
Pokud si nevíme rady, existuje široká škála i bezplatných nebo dotovaných vzdělávacích programů v rámci aktivit měst a obcí, škol nebo domů dětí a mládeže. Také operátoři, jako je T-Mobile nabízí mnoho dostupných vzdělávacích programů, které seniorům, našim dětem nebo nám samotným mohou pomoci.
