Článek
Už jako dítě jsem měla ráda Vánoce. Pocházím z hor, z Vrbna pod Pradědem. Vánoce tam byly vždycky bílé, pohádkové. Je mi fuk, že se z nich vytrácí křesťanství. Americké kýče nemám v oblibě. Nijak mě nepobuřují, nerozčilují. Vždycky se jen pousměju a jdu dál. Někteří lidé to mají rádi, neberme jim to.
Miluju je pro jejich vůni, čas, který se zdánlivě zpomalí. Miluju svíčky, světýlka a lucerničky. Vánoce jsou čas k nadechnutí, bilanci uplynulého roku. Po dlouhých letech budu mít Vánoce bez Ťapky. Dostávala dárky a také jitrnici. Vždycky jsem ji převázala velikou mašlí. Jitrnice byla nejvíc.
Mám ráda, když se všichni sejdeme, není to pro mě stres. Cítím se šťastná, že mám kolem sebe úžasné lidi, naplňuje mě to. Myslím, že ty nejkrásnější Vánoce jsou s malými dětmi. Oči jim svítí nepředstíranou radostí, když rozbalují dárky. Stejně je zvláštní, že každý milujeme a nesnášíme něco jiného. V každém z nás Vánoce vyvolávají jiné pocity.
Mám ráda, když domov voní pravou vanilkou, mám ráda pečení cukroví. Takže ano, nakupuju s předstihem, ale nic nehrotím. Všechno jde přirozeně, nestresuju se. Tento čas si užívám plnými doušky.
Nepřeju si auto, kočár, zámek, lískový oříšek ani prsten z pohádek. Jo, auto a ořech mám. Před lety jsem dostala vlašský oříšek a v něm byl prstýnek. Byl to jeden z nejkrásnějších dárků, jaký jsem kdy dostala. Předčil všechny ty drahé, kterými jsem byla obdarována. Vím proč, protože byl z velké lásky, která procházela každým kouskem mého těla.
Jestli někdo Vánoce nemá rád, v pořádku. Jistě k tomu má své důvody. Jsme tady my, kteří je rádi máme. Pokud máme kolem sebe skvělé lidi, hýčkejme si je, není to samozřejmost. Hýčkejme je stále, ne jen o Vánocích.
Přeju nám všem krásné Vánoce. Buďme k sobě ohleduplnější, lidštější a víc se usmívejme, i když nám zrovna do smíchu není.
Nevím, kdo to napsal:
Ruka, která ti pomůže vstát, když padáš,
je cennější, než všechny ruce, které tě objímají, když stojíš.
