Ed a Lorraine Warrenovi – Kniha života a temnoty

Ed se narodil roku 1926 v Bridgeportu. Už jako malý vnímal věci, které ostatní děti neviděly. „Bydlel jsem ve strašidelném domě,“ říkal. V noci slyšel, jak se otevírají dveře, aniž by se jich někdo dotkl. Někdy u své postele viděl postavu staré ženy – nepatřila do rodiny, ale přesto tam stála. Byl si jistý, že ho svět duchů pronásleduje od samého začátku.

O rok později přišla na svět Lorraine. Byla jiná než ostatní dívky – klidná, vnímavá, a měla dar, který nedokázala vysvětlit. Viděla kolem lidí světelné obrysy. Poznala, kdo je nemocný, a někdy dokonce, kdo brzy zemře. Nikdo jí nevěřil, ale ona věděla, že vidí za hranici běžného.

Když se jejich cesty zkřížily, našli jeden v druhém porozumění. Ed miloval Lorraine pro její klid a víru, Lorraine milovala jeho odhodlání a citlivost. Vzali se krátce po válce a rozhodli se, že svůj život prožijí spolu – ať už je čeká cokoliv.

Na začátku byli jen mladý pár, který maloval obrazy. Jezdili po Nové Anglii a hledali staré domy, které měly pověst strašidelných. Ed zaklepal, ukázal obraz a ptal se na příběhy. Majitelé mluvili – a mladí manželé naslouchali.

Čím víc příběhů slyšeli, tím poznávali více rodin, které se bály ve vlastních domovech. Nebyl to folklór, ale skutečný strach. A Ed s Lorraine věděli, že nemůžou zůstat jen u malování.

Roku 1952 založili New England Society for Psychic Research – první organizaci svého druhu v USA. Jejich cílem bylo pomáhat lidem, kteří čelí nevysvětlitelnému.

Roku 1971 se rodina Perronových přestěhovala na farmu v Harrisville na Rhode Island. Velký dům měl být splněným snem. Ale hned první noci se něco pokazilo.

Dcery začaly v noci křičet. Něco je tahalo za vlasy, dveře se otvíraly samy, po domě se ozývaly šepoty. Jedna z dívek tvrdila, že ji navštívila žena s prázdnýma očima.

Když dorazili Warrenovi, Lorraine spatřila ducha jménem Bathsheba. Ženu, o níž se povídalo, že se zapsala ďáblu. „Je tady,“ řekla Lorraine, „a nechce odejít.“

Ed se snažil provést očistné rituály. Ale temnota byla příliš silná. Přesto rodině pomohli přežít, dokud nakonec nezískali odvahu odejít.

Jen o pár let později se objevilo místo, které se stalo legendou. Dům na Ocean Avenue v Amityville. Tam Ronald DeFeo zastřelil svou rodinu. Když se nastěhovali Lutzovi, brzy zjistili, že dům není prázdný.

George Lutz se každou noc budil ve 3:15 – v hodinu vraždy. Zdi ronily temnou tekutinu, dům naplňoval pach síry. Děti viděly postavy se žhnoucíma očima.

Lorraine, která do domu vstoupila, byla otřesená. Cítila, že stojí na místě, které je „branou do pekla“. Ten dům se stal symbolem – ať už pravda byla jakákoliv, Amityville Warrenovy proslavilo po celém světě.

Na první pohled obyčejná panenka. Raggedy Ann s úsměvem a rudými vlasy z látky. Ale její majitelky tvrdily, že se pohybuje. Že píše vzkazy. A že se jednou dokonce pokusila uškrtit mladíka.

Ed a Lorraine okamžitě poznali, že panenka není posedlá duší dítěte, jak si dívky myslely, ale démonickou entitou. Odvezli ji do svého muzea, zavřeli do vitríny a napsali varování: „Za žádnou cenu neotvírat!“

Dodnes je Annabelle jedním z nejslavnějších předmětů jejich sbírky.

Londýn, rok 1977. V domě rodiny Hodgsonových začaly levitovat židle, dveře práskaly, a 11letá Janet byla vrhána do vzduchu. Z jejího hrdla se ozýval hlas starého muže: „Toto je můj dům!“

Lorraine cítila, že dítě je posedlé. Novináři i policie potvrdili, že viděli nevysvětlitelné jevy. Pro skeptiky to byl podvod, pro Warrenovy důkaz, že démoni působí všude, i tisíce kilometrů od jejich domova.

Roku 1981 se malý David Glatzel stal obětí posednutí. Exorcismus byl vyčerpávající, démon mluvil jeho ústy, tělo se kroutilo, oči potemněly.

Arne Johnson, přítel rodiny, v zoufalství vykřikl: „Vem si mě, nech ho být!“ A démon jako by poslechl. Krátce nato Arne upadl do transu a nakonec ubodal svého pronajímatele.

Při soudu obhajoba tvrdila, že čin spáchal pod vlivem posedlosti. Warrenovi stáli za tím, že mluvili pravdu. Amerika byla šokovaná.

V 80. letech v Anglii žil Bill Ramsey, který v záchvatech připomínal šelmu. Vrčel, syčel, měl nadlidskou sílu. Lidé říkali, že je posedlý „vlčím démonem“.

Ed a Lorraine se ho ujali. Při exorcismu se jeho tělo svíjelo a tvářilo se jako zvíře. A pak – náhle – přišel klid. Bill řekl, že poprvé po letech cítí mír.

Pensylvánie, 1986. Rodina Smurlových prožívala teror: šepoty, pach síry, útoky. Démon je údajně napadal i fyzicky. Lorraine popsala, že dům je obklopen hustou temnotou. Přesto se rodina nevzdala a s pomocí Warrenových a kněží bojovala dál.

Maurice byl farmář přezdívaný „Frenchie“. Jeho tělo se měnilo – oči krvácely, mluvil neznámými jazyky, reagoval bolestí na kříže. Warrenovi byli svědky jeho exorcismu. Lorraine řekla, že cítila „pekelnou inteligenci“, která se snažila přežít.

Ed a Lorraine během života vyšetřili více než 10 000 případů. Založili muzeum plné předmětů, které považovali za nebezpečné. Ne všichni jim věřili. Skeptici je označovali za podvodníky, ale rodiny, které jim věřily, tvrdily, že jim zachránili životy.

Ed zemřel roku 2006. Lorraine žila až do roku 2019. Do posledních dnů mluvila o tom, že svět je víc než to, co vidíme.

Ať už byli hrdinové, nebo podvodníci, jedno je jisté: jejich příběhy přežily. Inspirovaly knihy, filmy a legendy. A varují nás, že hranice mezi světlem a tmou je mnohem tenčí, než si chceme připustit.

Ed vždy říkal:

„Každý předmět tady je jako nahraný magnetofon – ale místo hudby nese otisk zla.“

Warrenovi sami nebyli kněží, ale často spolupracovali s katolickými duchovními.

Církev nebyla vždy vstřícná – někteří kněží je považovali za senzacechtivé. Přesto je v řadě případů tolerovala, protože rodiny, které trpěly, často volaly nejdřív Warrenovým, a teprve pak církvi.