Článek
Jindřich VIII. se narodil 28. června 1491 v paláci v Greenwichi jako druhý syn krále Jindřicha VII. a Alžběty Yorkské. Jeho starší bratr Artur byl od narození určen k vládě, a tak Jindřich vyrůstal v zajetí vzdělání a kultury – učil se jazyky, hudbu, matematiku, historii i teologii, a přestože byl bystrý a učenlivý, jeho srdce tíhlo k rytířskému životu, lovu a dobrodružství. Když Artur roku 1502 zemřel, Jindřich se stal dědicem trůnu a náhle zodpovědnost za osud dynastie padla na jeho ramena.
Když v roce 1509 zemřel jeho otec, Jindřich usedl na trůn osmnáctiletý, urostlý a plný energie. Londýn jej přivítal jako charismatického, statného a okouzlujícího mladého muže. Jeho první roky vlády byly obdobím turnajů, tance, hudby a dvorského okázalého života, zatímco Anglie se snažila upevnit svou moc mezi evropskými velmocemi. Jindřich se účastnil válek s Francií a jeho slavné setkání s králem Františkem I. na tzv. „Poli zlaté látky“ se stalo symbolem jeho odvahy, pýchy a touhy po slávě.
Králova největší obava však zůstávala: neměl syna, dědice, který by zajistil pokračování Tudorovské dynastie. Jeho první manželkou se stala Kateřina Aragonská, španělská princezna a vdova po jeho bratrovi. Kateřina byla moudrá, laskavá a oddaná, ale po několika dětech, z nichž přežila jen dcera Marie, král stále toužil po mužském potomkovi. Toto manželství se stalo začátkem jeho dramatického boje s osudem, církví a právem.
Když se do jeho života dostala Anna Boleynová, osud Anglie se změnil. Anna byla inteligentní, odvážná a neústupná, a přestože původně odmítala stát se královnou, Jindřich ji učinil středobodem svého světa. Když papež odmítl anulovat jeho manželství s Kateřinou, Jindřich se odtrhl od Říma a založil anglikánskou církev, sám jako její hlava. Anna mu porodila dceru Alžbětu, ale očekávaný syn nepřišel. Po obvinění z nevěry byla Anna roku 1536 popravena – její hlava spadla na dřevěné prkno Toweru, zatímco král ztratil nejen lásku, ale i důvěru v lidi kolem sebe.
Jeho třetí manželka, Jana Seymourová, byla tichá a mírná, ale dala králi vytouženého syna, Edwarda. Radost z narození dědice byla však vykoupena smrtí Jany krátce po porodu. Král ji považoval za svou jedinou pravou manželku a po celý život na ni vzpomínal s láskou.
Roku 1540 se oženil z politických důvodů s Annou Klévskou, jejíž portrét ho zpočátku uchvátil. Když však král Annou spatřil, zklamal se. Manželství bylo rychle anulováno, ale Anna zůstala v Anglii v klidu a míru, označena jako „královská sestra“.
Další mladou ženou byla Kateřina Howardová, šestnáctiletá dívka, která rozdmýchala v Jindřichovi vášeň. Její minulost však byla odhalena a králova láska se změnila v krutou spravedlnost – Kateřina byla popravena v roce 1542.
Poslední manželkou byla Kateřina Parrová, moudrá a věrná, která stála po boku starého a nemocného krále, pečovala o jeho zdraví a smířila jej s dětmi z předchozích manželství. Právě ona umožnila Jindřichovi odejít ze života s pocitem rodinného smíření.
Jindřich VIII. zemřel 28. ledna 1547 ve věku 55 let. Z krásného, charismatického muže se stal obrovský, nemocný a bolestí poznamenaný tyran, ale stále král, jehož moc a rozhodnutí formovala Anglii po generace. Pohřben byl ve Windsoru vedle Jany Seymourové, své jediné „pravé“ královny.
Jeho syn Edward nastoupil na trůn, ale vládl jen krátce. Po něm přišla Marie a nakonec Alžběta, dcera Anny Boleynové, která zajistila Anglii věčnou slávu. Ironií osudu nebyl syn Edward, ale dcery, kdo upevnil dědictví Tudorů.
Tak zůstává památka Jindřicha VIII.: krále, který nikdy nesmířil s osudem, muže, jehož život byl plný koruny, krve a šesti královen.
