Článek
Oskar Schindler je jméno, které si svět pamatuje díky jeho mimořádné odvaze a lidskosti. Tento německý podnikatel se během druhé světové války postavil proti systému, jehož byl sám součástí, a zachránil přes jedenáct set Židů před jistou smrtí.
Jeho příběh je důkazem, že hrdinové nejsou vždy dokonalí – často jsou to lidé se slabostmi, kteří se v rozhodujícím okamžiku dokážou postavit na správnou stranu.
Oskar Schindler se narodil 28. dubna 1908 ve městě Svitavy (Zwittau) na Moravě, tehdy součásti Rakousko-Uherska. Pocházel z rodiny sudetských Němců, která patřila mezi střední vrstvu. Jeho otec Hans Schindler byl úspěšným obchodníkem s hospodářskými stroji a matka Louisa Schindlerová se starala o domácnost. Oskar měl mladší sestru Elfriede, s níž měl velmi blízký vztah po celý život.
Rodina žila v poměrně dobrých poměrech, a Oskar tak měl bezstarostné dětství. Jeho matka byla hluboce věřící katolička a snažila se v dětech pěstovat soucit a víru, zatímco otec byl praktický, přísný muž, který vyžadoval disciplínu a pracovní nasazení. Tyto dva protiklady výchovy měly později velký vliv na Schindlerovu osobnost – stal se z něj člověk, který byl zároveň citlivý, ale i impulzivní, společenský a občas lehkomyslný.
Schindler chodil do základní školy ve Svitavách a poté na reálné gymnázium, ale studium ho příliš nebavilo. Byl spíše technicky založený a miloval praktické činnosti – stroje, auta a motorky. Učitelé o něm mluvili jako o „inteligentním, ale neukázněném“ žákovi.
Po škole nastoupil do otcovy firmy jako obchodní zástupce. Měl přirozený dar přesvědčování a dokázal jednat s lidmi, což se mu později v životě nesmírně hodilo. Byl však i velkým bohémem – miloval večírky, alkohol a ženy. Jeho životní styl byl spíše nespoutaný než zodpovědný.
V roce 1928, ve svých dvaceti letech, se oženil s Emilií Pelzlovou, dcerou bohatého farmáře z malé moravské vesnice. Jejich manželství bylo zpočátku plné vášně, ale brzy začaly problémy. Oskar byl často pryč, měl milostné aféry a neustále se zadlužoval. Přesto spolu zůstali až do jeho smrti – Emilia ho nikdy neopustila, dokonce ani v těžkých poválečných letech.
Během 30. let se Schindler pokoušel podnikat, ale neúspěšně. Finanční krize, špatná rozhodnutí a jeho lehkomyslný přístup ho přivedly až k bankrotu. Několikrát změnil zaměstnání – byl například obchodním zástupcem firmy prodeje elektrických spotřebičů, později pracoval i pro automobilku.
V té době začal být stále více ovlivňován politickým napětím v regionu. Po vzestupu nacismu v sousedním Německu začali i sudetští Němci usilovat o připojení k Říši. Oskar Schindler se k nim přidal – vstoupil do Sudetendeutsche Partei a v roce 1936 byl najat Abwehrem, německou vojenskou rozvědkou. Měl za úkol shromažďovat informace o československé armádě a infrastruktuře.
V roce 1938 byl československými úřady zatčen za špionáž a několik měsíců vězněn. Po Mnichovské dohodě a okupaci Sudet byl propuštěn jako „německý hrdina“. Tím se jeho život radikálně změnil – otevřela se mu cesta do nacistických struktur a možnost zbohatnout.
Po obsazení Polska v roce 1939 se Schindler přestěhoval do Krakova, kde převzal židovskou továrnu na smaltované zboží. Přejmenoval ji na Deutsche Emailwarenfabrik (DEF). Zpočátku mu šlo především o zisk – využíval levnou židovskou pracovní sílu, kterou mu dodávali nacisté.
V té době se seznámil s Itzhakem Sternem, židovským účetním a vzdělaným mužem, který pracoval pro Židovskou radu. Stern brzy pochopil, že Schindler, ač člen NSDAP, není bezcitný fanatik, a začal ho nenápadně ovlivňovat. Právě jejich přátelství sehrálo klíčovou roli v Schindlerově proměně.
Schindler byl svědkem zla, které páchali jeho krajané. Viděl likvidaci krakovského ghetta, brutální bití lidí na ulici i popravy dětí. Postupně si uvědomoval, že má možnost pomoci – že jeho továrna může být pro mnohé útočištěm před smrtí.
Začal proto Židům pomáhat – nejprve tajně, pak stále otevřeněji. Platil za ně úplatky, falšoval pracovní dokumenty, a když bylo potřeba, lhal nacistickým úřadům o „strategickém významu“ svých zaměstnanců.
Jeho změna nebyla náhlá. Nebyl svatý – pořád miloval luxus, večírky a alkohol. Ale jak sám později řekl:
„Cítil jsem, že pokud mohu zachránit jediného člověka, musím to udělat.“
Na podzim roku 1944 bylo jasné, že Německo prohrává válku. Nacisté začali likvidovat koncentrační tábory a vraždit zbylé vězně. Schindler se rozhodl zachránit své dělníky přesunutím továrny do Brněnce (Brünnlitz), poblíž svého rodného města Svitavy.
Aby mohl přestěhovat své lidi, musel vytvořit seznam jmen – „Schindlerovu listinu“. Tento dokument obsahoval 1 200 jmen mužů, žen i dětí, které byly tímto jediným seznamem zachráněny před smrtí v Osvětimi.
V Brněnci Schindler zaměstnával všechny tyto lidi ve „zbrojní výrobě“, která byla z velké části pouze zástěrkou. Továrna téměř nic neprodukovala, ale sloužila jako bezpečné místo až do konce války.
Po osvobození byl Schindler zpočátku oslavován, ale brzy zapadl do zapomnění. V poválečném chaosu byl několikrát vyslýchán jako bývalý člen NSDAP, ale svědectví zachráněných Židů mu zajistilo svobodu.
V roce 1949 se s manželkou Emilií přestěhovali do Argentiny, kde se pokusili začít nový život. Podnikání se jim ale nedařilo – farmu, kterou si pořídili, postihla neúroda a Schindler se brzy zadlužil. V roce 1958 se vrátil do Německa, kde žil v chudobě a čelil zdravotním problémům.
Zachránění Židé na něj však nikdy nezapomněli. Pomáhali mu finančně, psali mu dopisy a zvali ho na návštěvy do Izraele. V roce 1963 byl oceněn titulem Spravedlivý mezi národy.
Zemřel 9. října 1974 ve Frankfurtu nad Mohanem. Na vlastní přání byl pohřben v Jeruzalémě, na hoře Sion – jako jediný bývalý nacista v dějinách.
Oskar Schindler se stal symbolem odvahy a lidskosti. Jeho příběh inspiroval spisovatele Thomase Keneallyho, který v roce 1982 vydal knihu Schindler’s Ark, a režiséra Stevena Spielberga, jenž podle ní v roce 1993 natočil film Schindlerův seznam. Film získal sedm Oscarů a připomněl světu, že i v nejtemnějších dobách existují lidé, kteří si zachovají lidskost.
Oskar Schindler byl složitá osobnost – nebyl dokonalý, často chyboval, ale v rozhodující chvíli se dokázal postavit zlu. Svým jednáním dokázal, že i jediný člověk může zachránit svět – nebo alespoň jeho kousek.
Jeho příběh je připomínkou, že odvaha, empatie a lidskost jsou hodnoty, které mají smysl i v těch nejtěžších časech.
