Článek
Ta jej lákají jako cokoli zakázaného. On však nad nimi často přemýšlí z lingvistického hlediska a ptá se: „Je tohle sprosté? A co to znamená? Smím to používat?“
S podobně intelektuálně zaměřenými spolužáky mají svůj styl humoru. Musím přiznat, že mě někdy taky baví.
Aby se nesnižovali k nějakým vulgarismům, a přitom si užili dostatek legrace, zvolili si za nejsprostější slovo na světě „domeček“. K bujarému veselí je tak přivádí jakákoli dětská říkanka o domečku a přímo hýkají nadšením při hře „Člověče, nezlob se“, kde se mohou naprosto beztrestně posílat „do oněch míst“, tedy do domečku. Ti nejodvážnější kreslí místo všem srozumitelného kosočtverce s čárkou uprostřed - domeček jedním tahem.
Onehdy jsem syna vyzvedávala ze školy a vůbec se mi nechtělo opustit skupinku chechtajících se školáků. Učili se zrovna vyjmenovaná slova po B a napadlo je zaměnit souhlásku B za jinou. Vykřikovali pořád dokola:
Pýt, přípytek, nápytek, dopytek, opyčej (jé, to zní sprostě!), kopyla (se opila),
blýt (prostě blijete), příblytek (pak ještě trochu), náblytek (to zůstane po vás na zemi), doblytek (úplný závěr blití),
oblyčej, blylina, koblyla (poblila) Přiblyslav,
zystrý, zylina, kozyla (Mozila Firefox),
Kofyla , Fýk
dylina
a na závěr žýt, žydlit, ožyvatel, Žylina.
