Článek
Byrokracie dnes není vedlejší efekt státu. Je to systémový test odolnosti. Kdo ho projde, může podnikat. Kdo ne, končí dřív, než vůbec začne. A to je zásadní problém — ne pro jednotlivce, ale pro ekonomiku jako celek.
Ekonom John H. Cochrane to pojmenoval přesně: nápady máme, technologie máme, AI přichází jako historická příležitost. To, co růst dusí, není nedostatek inovací, ale regulace, formuláře, povolení, kontroly a nejistota. Evropa na to doplácí víc než USA. Výsledek? O desítky procent nižší prosperita, pomalejší růst a ztráta konkurenceschopnosti.
Byrokracie nechrání slabé. Chrání ty, co už jsou uvnitř.
Oficiální narativ tvrdí, že regulace chrání spotřebitele, zaměstnance a životní prostředí. Reálný dopad je jiný:
- chrání zavedené firmy před konkurencí,
- vytlačuje malé podnikatele,
- odrazuje nové projekty ještě před startem.
Založení firmy v Česku je učebnicový příklad. Ano, papírově se proces „zrychluje“. Prakticky ale pořád vyžaduje notáře, banky, registry, úřady, lhůty a chyby, za které nese odpovědnost podnikatel — ne stát. Výsledkem nejsou lepší firmy, ale specializované služby, které pomáhají obejít složitost, kterou stát sám vytvořil. To není efektivita. To je symptom selhání.
AI jako zrcadlo problému
Cochrane správně upozorňuje na ironii doby: přichází technologie, která může dramaticky zvýšit produktivitu — a Evropa řeší, jak ji regulovat dřív, než ji vůbec pořádně použije.
Ne, AI nevezme práci instalatérovi. Vezme rutinu právníkům, účetním a administrativě. A právě tam by měla pomoci — zjednodušit procesy, zlevnit služby, uvolnit lidský kapitál.
Jenže místo toho hrozí, že:
- AI se utopí v regulaci,
- inovace se přesunou jinam,
- a stát zůstane stejně pomalý, jen s dražším softwarem.
Univerzity, výzkum a papírový výkon
Další slabé místo systému je výzkum. Vědci netráví čas objevováním, ale vykazováním. Granty odměňují konformitu, ne průlom. Aplikovaný výzkum, který by mohl změnit trh, má menší šanci než projekt, který perfektně splní tabulku kritérií.
Tohle není levicové ani pravicové téma. To je strukturální problém řízení.
Deregulace není anarchie
Příklad Argentiny ukazuje nepohodlnou pravdu: když se odstraní regulace, které nemají ekonomický smysl, trh reaguje rychle. Klesají ceny, roste nabídka, mizí černé trhy. Ne proto, že by lidé byli lepší — ale protože přestanou být brzděni.
Nízké a jednoduché daně. Předvídatelná pravidla. Minimum výjimek.
To není ideologie. To je empiricky ověřený základ růstu.
Skutečná otázka
Nezní, jestli byrokracii potřebujeme. Nějakou ano.
Otázka zní: kolik podnikatelů, inovací a nápadů jsme ochotni obětovat, aby se systém cítil bezpečně?
Protože stát, který testuje odolnost místo toho, aby vytvářel prostor, nakonec test neudělá sám.
Zdroje:
