Článek
Pracovat ještě mohou. Jen o ně nikdo nestojí
Lidé po padesátce nejsou nemocní, neschopní ani bez energie. Přesto se na českém trhu práce ocitají na okraji. Jakmile přijdou o zaměstnání, začíná tichý boj, o kterém se moc nemluví. Posílají životopisy, chodí na pohovory – a opakovaně narážejí na zeď. Ne proto, že by neuměli pracovat. Ale proto, že jsou „moc staří“.
Věk se stal filtrem. Neoficiálním, ale všudypřítomným.
Zkušenosti jako přítěž
Ještě před pár lety se zkušenosti považovaly za výhodu. Dnes jsou často vnímány jako problém. Starší zaměstnanci prý nejsou flexibilní, neumí technologie, jsou drazí a pomalí. Tato klišé se opakují, i když realita je mnohem složitější. Mnozí lidé po padesátce se celý život přizpůsobovali změnám, učili se nové systémy a nesli odpovědnost, kterou mladší kolegové teprve poznávají.
Přesto je trh práce hodnotí podle data narození, ne podle schopností.
Mladý kolektiv jako výmluva
Firmy často mluví o „mladém dynamickém týmu“. Ve skutečnosti tím říkají, že starší nezapadají. Nejde přitom jen o atmosféru, ale o pohodlí. Mladší zaměstnanci jsou levnější, méně se ptají a snáz přijmou nejistotu. Starší lidé si dovolí mít názor, chtějí stabilitu a férové podmínky. A to se nehodí.
Nejde o otevřenou diskriminaci. Jde o tichý posun, který nikoho nezajímá řešit.
Mezi prací a důchodem prázdno
Nejtvrdší realita přichází v předdůchodovém věku. Na důchod je ještě brzy, ale na práci už „pozdě“. Lidé se ocitají v pasti. Bez příjmu, s klesajícími úsporami a rostoucím strachem. Systém jim říká, ať vydrží, ale nenabízí skutečnou cestu, jak to zvládnout.
Důstojnost se pomalu vytrácí. Ne kvůli lenosti, ale kvůli ignoraci.
Práce je, ale ne pro vás
Často slyšíme, že chybí pracovní síla. Že firmy nemají lidi. Tento nedostatek se ale zázračně netýká lidí po padesátce. Ti práci hledají měsíce, někdy roky. Nabídky jsou buď fyzicky neúnosné, nebo finančně ponižující. Člověk, který celý život pracoval, má najednou pocit, že je přítěží.
Tohle není individuální selhání. To je systémový rozpor.
Stárnutí jako stigma
Česká společnost stárne, ale neumí se stárnutím pracovat. Místo aby využívala zkušenosti starších lidí, odkládá je stranou. Přitom právě oni by mohli stabilizovat pracovní týmy, předávat know-how a držet kontinuitu. Místo toho jsou vytlačováni do předčasných důchodů, nemocenských nebo šedé ekonomiky.
Plýtváme lidským kapitálem a tváříme se, že je to normální.
Nejsou na odpis. Jen jsme je odepsali
Lidé po padesátce nejsou problém trhu práce. Problémem je trh práce, který neumí pracovat s věkem. Pokud se nic nezmění, čeká stejný osud i dnešní mladé. Jen o pár desetiletí později.
Generace na odpis není přirozený stav.
Je to výsledek rozhodnutí – a hlavně neochoty je změnit.
Zdroje:
