Článek
Tento novotvar — spontánní, ironický, jazykově neukotvený — spustil mediální kaskádu, která překryla podstatné otázky kauzy Voderady a obrátila pozornost od státní transakce k jedné influencerce.
Co se stalo?
Stát odkoupil bývalý outlet ve Voderadech za 17 milionů eur. Přitom podle médií nebylo v minulosti možné objekt prodat ani za méně než polovinu této částky. Prodej spojoval rodinu Lacovců, realitní sektor a politické prostředí, včetně tehdejšího místopředsedy vlády Petra Kmeca.
Namísto věcné debaty se však celá kauza postupně proměnila v sérii memů, ironických videí a veřejného posměchu. Influencerka Ema Lacová se k transakci vyjádřila neformálně, slangově a bez diplomatického filtru — což mnoho lidí vnímalo jako zlehčování celé záležitosti. To samo o sobě stačilo k tomu, aby se stala terčem:
- influencerů,
- politiků,
- mainstreamových médií
- i davové kultury na sociálních sítích.
Její reakce byla typická pro online prostředí a popkulturu, nikoli pro svět byznysu a politiky. Je však důležité zdůraznit, že Lacová nebyla osobou zodpovědnou za prodejní proces nebo stanovení ceny. Není vyjednavačkou obchodu ani ekonomickou expertkou — její role je v rámci firmy administrativní: je členkou dozorčí rady, nikoli autorkou transakce.
Proč je tento lynč problematický?
Hned z několika důvodů. Prvním z nich je záměna role za odpovědnost. Mnozí nasměrovali svou kritiku právě na Emu Lacovou, protože byla mediálně viditelnější a dostupnější než skuteční aktéři rozhodující o transakci. Stala se symbolem kauzy nikoli proto, že ji řídila, ale protože její slova byla jednodušší na šíření než technické detaily o znaleckých posudcích a cenových analýzách.
Dalším problémem je normalizace online agresivity. Veřejná kritika se rychle změnila ve vulgární útoky, až nakonec musela vypnout komentáře a podle vlastních slov čelí výhrůžkám nejen ona, ale i její dítě. V ten moment už nejde o veřejný zájem nebo dohled nad státním nakládáním s penězi — jde o ventilování frustrací, nenávisti a online davového reflexu, který se opírá o emoce, ne o fakta.
A právě odklon od faktů je třetí problém. Pro značnou část veřejnosti se celá kauza smrskla na jediný výraz — „slayáda“. Virální moment převálcoval podstatu. Místo otázky, kdo rozhodl o částce 17 milionů eur a na základě jakých podkladů, zůstává v paměti jen mem. Realita tak ustoupila zjednodušenému, snadno šířitelnému narativu, který neřeší, co je důležité — pouze to, co je zábavné a sdílené.
