Článek
Auta města neničí náhodou, dělají to systematicky
Evropská města nejsou zahlcená lidmi. Jsou zahlcená auty. Počet osobních vozů dlouhodobě roste, zatímco prostor měst zůstává stejný. Výsledek je předvídatelný: kolony, hluk, znečištění a veřejný prostor obětovaný parkování. Ne proto, že by auta byla zlá. Ale proto, že jsou prostorově i klimaticky neudržitelná.
Jedno auto většinu dne stojí. Zabírá místo, produkuje emise a vytváří infrastrukturu, která slouží hlavně jemu. Města se mu přizpůsobila natolik, že zapomněla, komu mají sloužit.
Uhlíková stopa: rozdíl, který se nedá smazat
Doprava patří mezi největší zdroje emisí CO₂ v Evropě a osobní automobily na tom mají zásadní podíl. I moderní auta produkují emise nejen při jízdě, ale už při výrobě – od těžby surovin až po samotnou výrobu vozu. Elektromobily nejsou výjimkou. Emise se jen přesouvají jinam.
Kolo má oproti tomu prakticky nulovou uhlíkovou stopu při provozu. Žádné spalování, žádné baterie, žádná energetická infrastruktura v pozadí. Rozdíl mezi autem a kolem není kosmetický. Je řádový.
Pokud to s klimatem myslíme vážně, nemůžeme se tvářit, že změna dopravy je okrajové téma.
Aut přibývá. Klimatické cíle se vzdalují.
Počet aut na obyvatele v Česku patří k nejvyšším v Evropě a dál roste. Každé další auto znamená víc emisí, víc asfaltu, víc hluku a méně prostoru pro lidi. Zároveň si politicky namlouváme, že klimatické závazky splníme „nějak jinak“.
Ne, nesplníme. Bez omezení individuální automobilové dopravy ve městech jsou klimatické cíle jen papír.
Kola nejsou romantika. Jsou infrastruktura.
Cyklistika není životní styl pro vyvolené. Je to nejefektivnější způsob dopravy na krátké a střední vzdálenosti. Zabírá minimum místa, nezatěžuje klima, zlepšuje zdraví a snižuje nároky na veřejné finance. Města, která investovala do cyklostezek, nezkolabovala. Naopak – zklidnila se, zlepšila kvalita ovzduší a veřejný prostor se vrátil lidem.
To není ideologie. To je praxe.
„Ale já auto potřebuju“ není argument pro všechny
Ano, existují lidé, kteří auto potřebují. Řemeslníci, záchranáři, lidé s omezenou mobilitou. Právě proto je absurdní, že dnes stojí v kolonách spolu s tisíci aut, která jedou dvě zastávky do práce.
Zrušit silnice pro auta neznamená zakázat auta všem. Znamená přestat stavět města podle těch, kteří auto používat nemusí.
Prostor je omezený, volba je nevyhnutelná
Buď budou města patřit lidem – chodcům, dětem, cyklistům – nebo zůstanou parkovištěm s kavárnami okolo. Obojí současně nejde. Každý metr asfaltu je politické rozhodnutí. Každé parkovací místo je volba, komu dáváme přednost.
A dnes tu přednost dávají auta. Na úkor klimatu, zdraví i kvality života.
Zrušme silnice, ne budoucnost
Zní to radikálně. Ale radikální není rušit silnice pro auta. Radikální je tvářit se, že můžeme dál stavět města pro auta a zároveň řešit klimatickou krizi. To je lež, na kterou si už nemůžeme dovolit přistupovat.
Města patří lidem. A lidé se pohybují lépe na kole než v koloně.
Zdroje:
