Článek
Když jsme se poznali, všechno bylo dokonalé. Podporovali jsme se, plánovali společnou budoucnost. Oba jsme měli dobře placenou práci, peníze jsme dávali na hromadu a věděli jsme, že společně zvládneme cokoliv.
Pak jsem otěhotněla.
Najednou už nejsem rovnocenný partner, ale „jen matka“. Od chvíle, kdy jsem odešla na mateřskou, se všechno změnilo. Přítel mě začal pomalu, nenápadně shazovat. „Tak co, jak ses dnes vyspala? Zase sis celý den jen hrála s dítětem?“ říká s úšklebkem. „Já musím makat, zatímco ty si doma užíváš.“
Nevěřila jsem svým uším. Užívám? Proč mám pocit, že místo partnerky teď žiju s někým, kdo mě považuje za přítěž?
Peníze jsou moc, ne láska
Než se malý narodil, rozhodovali jsme o všem spolu. Teď je to jinak. „Moje peníze, moje pravidla,“ říká mi. Musím si říkat o každou korunu, vysvětlovat, proč potřebuju něco pro dítě, proč si chci koupit nové boty.
„Co pořád řešíš? Mám tě snad živit?“ pronesl nedávno. Ano, má. Jsme rodina, nebo ne? Nebo mu stojím za to jen tehdy, když vydělávám?
Najednou vidím, že jsem pro něj byla jen dobrá investice. Když jsem měla příjem, bylo všechno fajn. Jakmile jsem zůstala doma, přestala jsem být pro něj zajímavá.
Mám snad běžet zpátky do práce, jen aby mě zase bral vážně? Nebo si mám připustit, že jsem si vzala muže, pro kterého nejsem partnerka, ale jen finanční kalkulace?
Kdy se z lásky stane obchod?
Dřív jsem si myslela, že společný život je o podpoře, o sdílení. Že když jeden vydělává a druhý se stará o dítě, je to rovnocenné.
Ale teď mám pocit, že láska se přepočítává na peníze.
A já se ptám: Co se stane, až se vrátím do práce? Bude mě zase respektovat? A co když ne? Co když si jen najde někoho nového – někoho, kdo vydělává víc?
Najednou vidím, že největší chybou nebylo zůstat doma s dítětem. Největší chybou bylo věřit, že pro něj znamenám víc než peníze.
