Článek
„Rozhodla jsem se být bezdětná.“ Tahle věta se dnes neříká potichu. Říká se veřejně, hrdě, s doprovodnou fotkou na sociálních sítích a titulkem „Moje cesta ke svobodě“.
Z osobní volby se stal statement. Z rozhodnutí neplodit děti – značka.
Childfree není jen volba. Je to identita
Někteří lidé dnes nemít dítě nestačí. Potřebují, aby o tom věděl celý svět. Zakládají podcasty, píší knihy, dávají rozhovory, sdílejí „osvobozující momenty“, kdy místo plenek rozbalí letenky na Bali.
A přitom říkají: „Nesoudíme rodiče.“ Ale každé druhé video má pointu: „Jsem šťastnější než oni.“
Obětavost je slabost, nezávislost je bůh
Rodičovství se dnes prezentuje jako neštěstí, pasti a ztráta identity. Kdo má děti, je podle některých:
- „zotročený společenským očekáváním“
- „emocionálně vyprahlý“
- „zavalený rutinou“
A ten, kdo je nemá? To je nová ikona: svobodný, úspěšný, duševně vyrovnaný.
Ale možná je to jen jiná iluze. A místo plenek jsou tu jiné kompromisy – jen se o nich tolik nemluví.
Volba je svatá. Ale neměla by být manifestem
Nemít děti není špatné. Ale proč se z toho stala morální nadřazenost? Proč se rodiče hází do pytle „obětí systému“, zatímco ti bez dětí se prezentují jako osvícení minimalisté?
Možná prostě někdo chce rodinu. A někdo ne. Ale jen jedna z těchto skupin to potřebuje neustále všem vysvětlovat. A ospravedlňovat. A sdílet.
Závěr?
Svoboda je skvělá. Ale když ji potřebuješ neustále dokazovat světu, možná si sám nejsi tak jistý. Nemít děti není revoluce. Je to jen životní rozhodnutí. A rozhodnutí by měla mluvit skutky – ne nutností být slyšet za každou cenu.
