Článek
Přiznání u stolu
Seděli jsme v kavárně, povídali si o práci, koníčcích a cestování. Atmosféra byla příjemná, dokud se téma stočilo k penězům. Zeptal se mě, co dělám, a pak bez okolků dodal: „Já beru asi dvacet tisíc čistého.“
Na chvíli jsem nevěděla, co říct. V dnešní době, kdy jen náklady na bydlení pohltí velkou část výplaty, mi to přišlo hrozně málo.
Je fér řešit peníze hned na začátku?
Na jednu stranu jsem ocenila jeho upřímnost. Většina lidí se na prvním rande spíš vyhýbá citlivým tématům. Na druhou stranu ve mně hlodala myšlenka: Mohl by mě takový muž do budoucna zabezpečit?
Možná je to povrchní, ale peníze přece jen hrají ve vztahu velkou roli. Nejen kvůli luxusu, ale kvůli základní jistotě – bydlení, děti, společný život.
Šance i přes malý příjem?
V hlavě se mi honilo, jestli má cenu pokračovat. Sympatický byl, rozuměli jsme si, měl hezký úsměv i smysl pro humor. Jenže dvacet tisíc měsíčně… stačí to na rodinu, na sny, na budoucnost?
Říkala jsem si, že možná ano – pokud má ambice, pracovitost a chuť se posouvat dál. Příjem přece nemusí být navždy stejný. Ale někde hluboko uvnitř jsem cítila obavu.
Moje dilema
Z rande jsem odcházela zmatená. Na jednu stranu jsem měla chuť dát mu další šanci, protože mi byl lidsky blízký. Na druhou stranu jsem se bála, že by mě v budoucnu limitoval jeho nízký příjem.
A tak si kladu otázku: Je to povrchní, když řeším peníze hned na začátku? Nebo je to jen realistické uvažování, protože láska sama účty nezaplatí?
