Článek
Moje první a poslední zkušenost
Sex jsem zažil jen jednou, a to zhruba před pěti lety. Těšil jsem se, protože všichni kolem mě říkali, že je to ten nejúžasnější zážitek. Místo toho jsem cítil odpor, trapnost a jakousi vnitřní prázdnotu.
Od té chvíle se to ve mně zlomilo. Nedokázal jsem se na ženy dívat stejně. Přestal jsem si jich vážit v tom sexuálním smyslu, i když je stále považuji za krásné a přitažlivé bytosti.
Nový vztah, starý strach
Letos v červnu jsem poznal skvělou ženu. Máme spolu hezký vztah, chodíme ven, smějeme se, podporujeme se. Jenže vím, že jednou přijde chvíle, kdy se bude chtít posunout k sexu – a já to nechci.
Nedokážu si představit, že bych jí řekl: „Pokud chceš sex, najdi si někoho jiného.“ Přijde mi to kruté a sobecké. Jenže zároveň nechci dělat něco, co je mi odporné.
Jsem hetero, ale intimita mě neláká
Líbí se mi ženy, obdivuji jejich vzhled, eleganci i povahu. Ale samotný sex mě fyzicky odpuzuje. Nepřitahuje mě ani sebeuspokojení – prostě mě to nebaví a nechybí mi to.
Vím, že to není běžné, a často jsem si připadal jako vadný kus. Dokonce jsem měl v minulosti temné myšlenky, že takový život nemá smysl. Pomohlo mi až pořízení psa z útulku, který mi dal pocit radosti a zodpovědnosti.
Co s tím dál?
Nevím, jestli se dá můj vztah k sexu „napravit“. Bojím se, že tím jednou zničím svůj vztah, protože většina lidí intimitu potřebuje. Ale zároveň vím, že do ničeho se nesmím nutit – to by bylo špatné pro oba.
Zajímalo by mě, jestli někdo řešil podobný problém a dokázal se z toho dostat. Možná existuje cesta, jak si k sexu najít jiný přístup, nebo se smířit s tím, že ho v životě mít nebudu.
