Článek
Doba se změnila. Dřív lidé měli psa na zahradě, dnes mají psa v posteli – a k tomu Instagramový účet, dietní plán a citovou závislost. Pes už není zvíře. Je to identita.
„To je můj chlupatý syn“ – a bude s námi na všechno
Restaurace? Pes. Dovolená? Pes. Kancelář? Pes. Moderní pejskař je přesvědčen, že jeho mazlíček má právo na všechno, co lidé – a možná i víc. Psi na gauči v kavárnách, v nákupních centrech, na svatbách, na firemních schůzkách. A když náhodou něco zničí nebo obtěžují? Odpověď zní: „On to nemyslí zle, on je jen hravý.“
Pes jako výmluva pro vše
„Nemůžu dnes přijít, pes měl špatnou noc.“ „Nejedu na víkend, pes by byl smutný.“ „Nepůjdu do vztahu, pes si na tebe nezvykne.“
Zvíře, které dřív poslouchalo povely, dnes určuje rytmus života. A společnost to ještě podporuje – protože kdo miluje psy, přece nemůže být špatný člověk, že?
A pokud tě to štve, jsi automaticky bez srdce
Zkus si postěžovat, že nechceš cizího psa na klíně v MHD. Nebo že ti vadí štěkot u sousedů ve 3 ráno. Nebo že bys třeba ocenil park bez exkrementů. V tu chvíli jsi „hater“, necita a „člověk, který by neměl mít místo v civilizaci“.
Závěr?
Psi jsou skvělí. Ale nejsou to lidé. A už vůbec ne bohové. Pokud se společnost víc stará o pohodlí čivavy než o to, jestli dítě ve školce dostalo najíst, možná jsme trochu ztratili směr. A příčetnost.
