Článek
Nikdy bych si nemyslela, že se ocitnu v této situaci. Jsem psychicky vyčerpaná, unavená, bez energie. Vstát ráno z postele mě stojí tolik sil, že mám pocit, že je to nadlidský úkol. V práci už jsem to nezvládala, a tak jsem na neschopence. Praktická lékařka mi předepsala Neurol, aby mi pomohla překlenout nejtěžší období, a poslala mě za psychiatrem. Jenže tam narážím na problém – nikdo mě nechce vzít, všude mají plno. Nejbližší termín? Za tři měsíce.
Tři měsíce, které mám přečkat, ale já nevím jak.
Jak přežít čekání na odbornou pomoc?
Říká se, že přiznat si problém je první krok k uzdravení. Já ho přiznala. A teď? Mám čekat, až na mě přijde řada, zatímco se cítím čím dál hůř? Lidé kolem mě se snaží pomoci, říkají, ať vydržím, že všechno se spraví, ale já se cítím jako v pasti.
Potřebuji pomoc teď, ne za tři měsíce. Jenže kam se obrátit, když psychiatrie jsou přetížené a odborník není k dispozici?
Možnosti, které mi mohou pomoci zvládnout čekání
1. Krizová centra a linky důvěry
Nemusím čekat na termín u psychiatra, pokud se cítím opravdu špatně. V Česku existují krizová centra, kde mohu získat okamžitou pomoc, i když třeba jen dočasnou.
- Krizová centra v nemocnicích – některá pracují bez objednání, stačí přijít.
- Linky důvěry – není to totéž, jako jít k odborníkovi, ale můžu s někým mluvit a nechat si poradit.
- Terapeutické online služby – některé poradny a terapeuti nabízejí online konzultace, někdy i bez dlouhého čekání.
2. Samoléčba není řešení, ale…
Nemám sílu nic dělat, ale úplná pasivita mě táhne ještě hlouběji do deprese. Každý krok, který udělám, i když se zdá malý a bezvýznamný, mě může pomalu posunout k lepšímu stavu.
- Denní režim – pokud celý den jen ležím a přemýšlím, jak je mi špatně, není divu, že se nic nemění. Potřebuji si stanovit malé úkoly – vstát, obléknout se, jít ven, něco sníst.
- Spánek a strava – vím, že ve špatném psychickém stavu je těžké dodržovat pravidelný režim, ale pokud přestanu jíst a spát, zhorší se to ještě víc.
- Pohyb – i krátká procházka mi může trochu pomoci.
3. Nebýt na to sama
Je těžké mluvit o psychických problémech. Cítím se slabá, mám pocit, že mě nikdo nemůže pochopit. Ale mluvit s někým mi může pomoct přečkat nejhorší období. Ať už je to rodina, přátelé nebo online podpora v různých skupinách, důležité je neuzavírat se úplně do sebe.
4. Dočasná medikace
Neurol, který mi předepsala lékařka, mi pomáhá trochu se uklidnit, ale není dlouhodobým řešením. Pokud by se můj stav nelepšil, možná bych měla zkusit znovu zajít za praktickou lékařkou a probrat možnost dočasné léčby antidepresivy, která by mi mohly pomoci do doby, než se dostanu k psychiatrovi.
Nečekat pasivně, ale hledat řešení
Tři měsíce čekání jsou dlouhá doba, když každý den připadá jako nekonečné utrpení. Ale pokud budu jen čekat a doufat, že se to samo zlepší, může se stát, že se naopak propadnu hlouběji.
Zatímco čekám na odbornou pomoc, musím se pokusit dělat malé kroky ke zlepšení. Ne proto, že bych si měla říkat, že „to není tak zlé“. Ale proto, abych se dočkala okamžiku, kdy na mě konečně dojde řada.
