Článek
Pamatujete, když se děti přizpůsobovaly světu dospělých? Dnes je to naopak. Dítě rozhoduje, co se bude jíst, jestli půjde ven, a jestli bude vůbec mluvit. A pokud mu náhodou řeknete „ne“, hrozí vám nálepka toxického rodiče.
Konec autority, začátek anarchie
Moderní rodičovství změnilo tón:
- Z příkazu je prosba.
- Z výchovy je dialog.
- Z ne je "jak se u toho cítíš".
Výsledkem je generace dětí, která má silné sebevědomí, ale nulovou disciplínu. Umí si říct, co chce – ale neumí přijmout, že něco nejde.
Malý šéf bez odpovědnosti
V mnoha domácnostech dnes vypadá hierarchie takto:
- Dítě
- Domácí mazlíček
- Partner
- Rodič
Rodič nesmí křičet, nesmí zakazovat, a hlavně nesmí být „autorita“. Musí být kámoš, průvodce, mediátor. Dítě má náladu? Tak se zruší výlet. Nechce jíst? Tak se vaří na přání. Nechce spát? Tak se neřeší.
A mezitím roste frustrace. Ne dítěte – ale rodičů, kteří předstírají pohodu, ale doma vládne malý diktátor s tabletem v ruce.
Strach z výchovy = selhání systému
Společnost vtloukla rodičům do hlavy, že „dítě je posvátné“. Jakmile zvedneš hlas, jsi narušitel. Jakmile nařídíš, jsi „tvrdý“. Jakmile trváš na pravidlech, prý dítě potlačuješ.
Jenže dítě bez hranic není šťastné. Je nejisté. A co hůř – zvyklé, že svět se mu přizpůsobí. Až pak potká realitu – školu, práci, společnost – rozbije se o ni jako o zeď.
Závěr?
Dítě má mít lásku, bezpečí, prostor. Ale ne právo diktovat život celé rodině. Když přestanou existovat „ne“, přestane fungovat i „ano“. A hlavně: když dítě nikdy neslyší slovo „zodpovědnost“, v dospělosti nebude schopné nic řídit – ani samo sebe.
