Článek
Každý by chtěl miliony, ale makat? To ne
Když slyším, jak si dvacátníci stěžují, že „život je těžký“, občas se musím smát. Většina z nich nikdy nezažila opravdovou dřinu. Nemuseli makat dvanáct hodin denně v továrně, nechodili do práce pěšky deset kilometrů, protože neměli na autobus. A přesto kňučí, že jsou „přepracovaní“, když musí být v kanceláři víc než čtyři hodiny.
A když už si najdou práci? Očekávají, že dostanou víc než jen „obyčejný plat“. Nejlépe hned nástupní mzdu 60 tisíc, bonusy, home office, firemní auto a ještě osobního kouče, který je bude každý den ujišťovat, že jsou „dost dobří“.
„Já chci žít, ne se dřít!“
Samozřejmě, že chceš. Jenže realita je taková, že pokud chceš luxusní životní styl, musíš pro něj něco udělat. A ne, nespočívá to v tom, že budeš influencer nebo že založíš startup, který za tebe odmakají jiní. Realita je o disciplíně, o dovednostech a o tom, že se nesesypeš při prvním neúspěchu.
Jenže co dnešní generace dělá? Když je něco nebaví, prostě odejdou. „Tady se ke mně nechovají s respektem.“ „Cítím, že mě tahle práce nenaplňuje.“ „Tohle mě nebaví, chci víc volného času.“ A tak pořád dokola.
A kdo za to může? Samozřejmě „systém“, „společnost“, „kapitalismus“ – zkrátka všechno kromě nich samotných.
Úspěch nepadá z nebe – ale to nikdo nechce slyšet
Lidé, kteří dnes mají peníze a pohodlí, si to museli vydřít. Nezbohatli tím, že si postěžovali na TikToku. Jenže místo inspirace je pro mladé dneska snazší tvrdit, že „bohatství je nespravedlivé“ a „každý by měl dostat základní příjem“. Jasně, takže někdo jiný bude pracovat, abys ty mohl žít svůj boho-lifestyle s avokádovým toastem?
Pokud něco chceš, musíš pro to makat. A pokud se ti nechce, fajn. Ale pak si nestěžuj, že si nemůžeš dovolit stejný životní styl jako někdo, kdo na sobě roky makal.
Takže až příště uslyším, že „je strašně těžké si v dnešní době něco vydělat“, možná odpovím jen: „Zkus to někdy vážně zkusit.“
