Článek
Do Egypta jen socky? Když luxus znamená maminčinu kartu
Jdu si tak po ulici. Sluníčko, kafe, v hlavě ticho. A pak to uslyším.
„Byla jsem v Řecku, ne do Egypta, tam jezdí socky! A platila jsem si to sama! Dvacet tisíc! A naši mi nedali ani kornu!“
Řekla to nahlas, do telefonu, pyšně. Jak hrdinka.
A já jsem přemýšlela, co je na tom vlastně víc smutný – to, že se za Egypt stydí, nebo že se chlubí tím, že si dovolenou zaplatila ve dvaceti sama.
Kdy se dovolená stala měřítkem hodnoty?
Jedna jezdí do Turecka, druhá do Itálie, třetí do Thajska – a všechny mají pocit, že tím někoho poráží.
Jako by destinace určovala postavení.
A přitom… kolik z nich si to fakt zaplatilo samo?
Platit si sám není ostuda. Je to dospělost
Pamatuju si svoji první dovolenou. V Chorvatsku, stan, konzerva, tři dny pršelo. Ale platila jsem si to sama.
Ne proto, že bych neměla rodiče. Ale protože mi nikdo nedluží pláž a all-inclusive.
A rozhodně jsem si nemyslela, že když jedu do Egypta, jsem chudá. Spíš že si umím najít něco, co si můžu dovolit – bez trapného předstírání luxusu.
Egypt není problém. Póza je
Nejde o to, kdo kam jezdí.
Jde o to, že jsme z dovolený udělali sociální závod. Kdo byl dál. Kdo měl víc hvězdiček. Kdo měl fotky u bazénu s nejlepším filtrem.
A přitom… většina z nás si potřebuje hlavně odpočinout.
Ne soutěžit.
A jo – Dvacet tisíc je hodně, když to fakt zaplatíš sama
Takže pokud ta slečna opravdu neviděla ani korunu od rodičů: gratuluju.
To je dospělost. Ale příště… nemusíš shazovat jiný dovolený, aby ta tvoje vypadala líp.
