Článek
Hledám nový byt. Mám stabilní práci, pravidelný příjem, vždycky platím včas.
Ale když přijdu na prohlídku a řeknu tu jednu větu: „Jsem samoživitelka.“
Najednou se všechno mění.
„Dáme přednost někomu jinému.“
Všechno vypadá dobře. Majitel se usmívá, realitní makléř je ochotný. Ale pak to přijde.
„A kdo bude bydlet s vámi?“
Řeknu pravdu. Já a moje dítě.
A najednou: „Ještě se vám ozveme.“
A já už vím, že se neozvou.
Proč mám menší šanci jen proto, že jsem matka?
Ptám se sama sebe: Co na tom, že jsem samoživitelka?
Co když mám lepší příjem než většina párů?
Co když mám lepší platební morálku než jiní nájemníci?
Jenže pro majitele je to jasné: Samoživitelka = riziko.
„A co když nezvládnete platit?“
Jeden majitel se mě dokonce zeptal: „A co když nebudete mít na nájem? Budete chtít slevu? Budete mě žádat o splátkový kalendář?“
Nechápu. Jak to, že u svobodné matky je to problém, ale u páru ne?
Když dvacátníci shánějí byt a přiznají, že střídají práce, je to normální.
Když manažer s vysokým platem řekne, že je rozvedený a hledá nový začátek, je to v pořádku.
Ale samoživitelka? To je hrozba.
Lhát, nebo říkat pravdu?
Už jsem slyšela rady typu: „Tak jim neříkej, že máš dítě.“
Nebo: „Zkus si najít někoho, kdo ti bude dělat spolubydlícího jen na papíře.“
Ale proč bych měla lhát jen proto, abych měla kde bydlet?
Proč je moje rodičovství automaticky problém?
Jsem máma, ne riziko!
Platím účty stejně jako ostatní.
Nepořádám večírky, nekouřím v bytě, nebudu rozbíjet zařízení.
Nepotřebuju slevy ani úlevy.
Tak proč se musím doprošovat, jen abych měla kde bydlet?
Jak dlouho bude trvat, než se tohle změní?
Kolik dalších matek bude slyšet „dáme přednost někomu jinému“ jen proto, že vychovávají dítě samy?
Kolik z nás se bude muset stěhovat k rodičům, protože „samoživitelky jsou rizikové“?
Kolik lidí si bude muset hledat falešné spolubydlící, jen aby prošli přes realitku?
A hlavně: Kdy už začne být normální, že máma s dítětem má stejné právo na bydlení jako kdokoliv jiný?
