Článek
Seděli jsme u večeře a najednou z něj vypadlo:
„Víš, ty už nejsi ta, co dřív. Změnila ses.“
Chvíli jsem mlčela. Ne proto, že bych nevěděla, co říct. Ale protože mi došlo, jak moc je slepý.
Ano, změnila jsem se. Protože jsem musela.
Když jsme se poznali, byla jsem jiná. Bezstarostná, veselá, plná energie. Ale pak přišel život.
- Děti, domácnost, práce, stres.
- Roky dělání kompromisů, přizpůsobování se.
- Nekonečné snahy všechno zvládnout.
A on se mě teď s pobaveným výrazem ptá, kam se poděla ta dívka, kterou si vzal.
A co on? Zůstal stejný? Nebo se jen nechce přizpůsobit?
V tomhle příběhu jsem se prý změnila já. Ale co on?
- Kdy naposledy udělal něco pro mě?
- Kdy se snažil překvapit mě tak, jako kdysi?
- Kdy se zajímal o to, jak se vlastně cítím?
Možná bych měla vrátit otázku: Proč se změnil náš vztah? Protože já jsem jiná? Nebo proto, že on se nikdy nezměnil?
Nemůžu být tou stejnou ženou, pokud on není stejným mužem.
Chce po mně, abych byla stejná jako před lety. Ale to není možné.
Ne proto, že bych nechtěla. Ale proto, že sama nesu zodpovědnost za všechno, co se kolem děje.
Pokud chce zpátky tu ženu, musí se nejdřív podívat na sebe. Protože vztah není jen o tom, co se změnilo na mně.
Ale hlavně o tom, co se změnilo mezi námi.
